VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED

MARIE KRČMOVÁ
Je třeba – z lingvistické hlediska bohužel – říci, že jde o lexikum podstatě v
zapomenuté.
V našem sběru, zatím v úplnosti nepublikovaném, je si 1200 adaptací německých
slov do brněnštiny. Jako jednu adaptaci přitom chápeme slovní základ
se všemi hláskovými obměnami, ale i s doloženými odvozeninami. Je tedy skutečných
slov mnohem více. Asi polovina z nich je zachycena ve Slovníku spisovného
jazyka českého, a to s kvalifikací zastaralá, obecná, slangová, expresivní,
někdy i nářeční. Zbytek našeho materiálu tvoří výrazy, které lze pokládat za
„brněnské“ (srov. uvedené příklady). Je pravděpodobné, že mnohé z nich
skutečně
byly součástí úzu i v jiných bilingvních českých městech, domněnku však už
nelze soustavným výzkumem ověřit. Domníváme se, že přitom hraje roli kontinuita
osídlení: v městech, kde došlo po r. 1945 k odsunu, přibylo příliš mnoho
nových obyvatel, kteří původní stav mluvy překryli, v Praze pak došlo k vymezení
obou etnik mnohem dříve a Češi a Němci byli odděleni také přehradou sociální
(chyběly nižší vrstvy německé národnosti).
Tematicky patří dochované výrazy městu a městskému životu (uvádíme
příklady, jež nejsou v běžných slovnících): reálie života města a rodiny (aftér –
Aftermieter, podnájemník; dínr – Diener, sluha; hausfrau – Hausfrau, paní domácí;,
áncuk/ancuk/óncuk – Anzug, oblek; ajskastla/ajskastl – Eiskasten, lednička;
vyblajchovat – bleichen, bílit), zdvořilostní obraty (kistihand/kistihant –
küß die Hand, rukulíbám; knéfrau – gnädige Frau, milostivá paní; pitešén –
bitteschön, prosím pěkně), částice (also gút – tak dobře; entlich – konečně),
hodnotící výrazy a expresiva (eklhaft – hnusný, hnusně; gšvind/kšvint – geschwind,
rychlý, rychle; niksmochr – Nichtsmacher, lenoch). V materiálu nejsou
(náhodou?) doloženy nadávky, pokud však rozšíříme pohled i na poznatky
z mluvy plotny, tj. společenské spodiny, najdeme jich dostatek.
Adaptované německé výrazy brněnštiny plnily vedle pojmenovávací funkce
i funkci fatickou. Pro fungování bilingvního společenství byla tato spojující
funkce velmi důležitá, protože jejich užití navozovalo společnou komunikační úro-
partnerů a překonávalo diference, jež nutně vytvářela rozdílná gramatika obou
veň
jazyků.
Generace, která se počátků od našeho výzkumu narodila, žila již v jiných
podmínkách: větší migrace státě v uvnitř i města (výstavba sídlišť), rostoucí vliv
jazyka médií, ale také menší působení rodinné komunikace (většina dětí absolvovala
jesle a mateřskou školu, kde byla i komunikace řízena výchovnými cíli) –
vede k postupujícímu stírání lokálních rysů. V textech není tento posun tak patrný
jako v povědomí. Sonda, kterou jsme pro ověření tohoto posunu učinili
72