VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED

ŘEČOVÁ TVÁŘ (HLAVNÍHO) MĚSTA
uvnitř centra v interaktivních podmínkách komunikace s okolím. (Je jasné, že rozměr
okolí je u státního centra dán charakterem ekonomické, politicko-mocenské
relevance daného státu.) Řečeno sémioticky, půjde o všechny tři sémiotické dimenze
v podobě všech zúčastněných kódů. Řečeno textologicky, půjde o strukturovaný
komplex textů (přirozeně při širokém chápání pojmu text ) s dominantním
zřetelem k jejich transtextualitě. Řečeno tradičně lingvisticky, jde o individuální
i interaktivní obsahy vědomí uživatelů jazyka a jejich odraz ve významových a výrazových
strukturách příslušných jazyků.
Nejprve budu charakterizovat základní dynamické trajektorie vytvářející pluralitu
diskurzů státního centra.
– Centrum iradiuje, působí, ovlivňuje, vytváří a „vysílá“ diskurz moci 3
(není tedy v této chvíli řeč o moci diskurzu ve filozofickém smyslu slova) ekonomicko-politické
a v závislosti na tom pochopitelně i diskurzy kulturní v nejširším
smyslu.
– Centrum zároveň absorbuje, přijímá tytéž diskurzy v rámci nadřazeného
mocenského pole, pochopitelně z příslušných ohnisek moci.
– Centrum však zároveň iradiuje po této stránce sediment nashromážděných
diskurzů, čím je jeho historie po této stránce hlubší, tím jsou procesy sedimentace
a vrstvení sedimentů a jejich infiltrace, „prosakování“ do aktuálního mocenského
diskurzu komplikovanější.
– Po stránce diferování je univerzálií diskurzu moci vztah mezi východiskovými
konceptualitami („axiomy“) a derivovanými výroky, odvozenými konceptualitami.
V našich kulturách, v různých variantách „euroamerické“ civilizace již dlouho
platí, že vše co je bazální, podstatné, naléhavé, ale obtížně dovoditelné, odvoditelné,
prokazatelné, evidovatelné nebo z mocensko-ideologických příčin hodné utajení,
zamlčení, se tabuizuje, nebo axiomatizuje. Naopak vše co je sekundární, nebazální,
nepodstatné se více méně formálně korektně derivuje. Axiomy ovšem ve
skutečnosti vznikají zpětnou derivací ze svých zdánlivých derivátů, třebaže fenomenálně,
z hlediska vyjádření tomu je naopak. 4 Se sekundárním, jevově odvoze-
3 Termín moc v této souvislosti je třeba chápat v širokém slova smyslu v ekvivalenci se slovy
působení, zasahování, ovlivňování, modifikování,...Společným jmenovatelem tu budiž fakt, že jde
o výrazně asymetrické interakce, kde „zdroj moci“ působí, zasahuje, ovlivňuje, mění... „předmět
moci“ bez ohledu na jeho vstřícnost, připravenost, naladěnost tyto zásahy akceptovat. Třebaže
kladným či záporným postojem k aktivitám „zdroje moci“ se kvalita této interakce podstatně mění
či modifikuje.
4 Toto zdánlivě extrémní tvrzení lze poměrně snadno empiricky dovodit a ilustrovat např. popisem
a rozborem určitého objemu mediálních aktivit za určitou časovou jednotku. Analýzy lze op-
61