VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED

JAN KOŘENSKÝ
ným se pak provádějí komplikované, formálně vysoce dynamické, v čase velmi
proměnné operace vytvářející intelektuální řád, či intelektuální chaos (to podle
zvolených prezentačních triků). Řeč je tedy o věcech nedůležitých, nebazálních,
věci podstatné, bazální, klíčové se axiomatizují či tabuizují. Co do této základní
strukturní charakteristiky je systém velmi konstantní, je proto ideologicky, fenomenálně
úspěšně vyměnitelný doslova během několika hodin. 5 Tím spíše, že tato
změna bývá připravena v ohniscích moci příslušnému centru nadřazených.
– Nadřazená ohniska moci „dodávají“ spolu s diskurzem i kódy, tady je zdroj
proměn vlivu jiného národního jazyka, opět jde o mechanismy velmi operativní.
Tento proces je jak „ryze“ sémiotický, tak sémioticko-sociální. Přichází nejen diskurz,
ale i jeho nositelé. Tito nositelé jsou jednak zjevní – přinášejí nejen diskurz,
ale i personickou sebeprezentaci, životní styl, „vnucují a vynucují“ jej –, jednak
skrytí, jejich ekonomická moc je dovedně oblékána do diskurzů původních. To je
dobře patrné při porovnávání přítomnosti, jednání, působení nositelů a reprezentantů
vlivů západoevropských a zámořských kultur na jedné straně a východoslovanských,
dálněvýchodních, popř. muslimských kultur na straně druhé. Centrum se
diskurzem vůbec a kódově zvlášť vstřícně přizpůsobuje, pochopitelně pouze nositelům
zjevným, deklarujícím se, pocházejícím z první skupiny. Studium vlivů druhé
skupiny, je významné právě proto, že jejich působení je evolučnější, nesrovnatelně
méně zjevné, ale také proto, že za určitých okolností světového vývoje může
být jeho poznání velmi releventní, naléhavé.
řít o postupy a výsledky těch autorit (viz pozn. 2), které „dekonstruují“ diskurzy založené na evropském
metafyzickém myšlení. Po metodologické stránce se však nelze vždy ztotožnit s těmi jejich
zjištěními, která ústí do redukce všeho ekonomického, historického, sociálního,... na představu
transtextuálně chápané „moci“ diskurzů. Totéž platí i pokud jde o problém „zrušení“, „smrti“, „rozptýlení“
atd. subjektu v sociálním, ekonomickém,... smyslu. Srov. Kořenský, 1996, Kořenský,
1996a. 5 Tento jev je třeba studovat zvláště v podmínkách politicko-historických zlomů. Základní
popsané schéma výstavby a produkce diskurzů politiky, ideologie a propagandy je univerzálie.
V tomto rámci pak působí rozpor mezi jevovou, vnějškově vyjadřovací stránkou diskurzu a jeho
dimenzí obsahovou, pragmaticko-sémantickou. Uplatňuje se nejprve efekt setrvačnosti vnější stránky
při nastupujícím „novém obsahu“, pak dochází mnohdy k náhlému přelomu oné vnější stránky,
čímž vzniká dojem radikální novosti diskurzu. Teprve po čase lze zase komunikačně vnímat konstantnost
oněch základních schémat výstavby, produkce a působení diskurzů. V českém kontextu je
„dobrým studijním materiálem“ situace druhé poloviny čtyřicátých a první poloviny padesátých let,
konec let šedesátých a počátek sedmdesátých let a především pochopitelně zlom osmdesátých a devadesátých
let.
62