VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED

JAN KOŘENSKÝ
ticky „proti“ aktuálním diskurzům z nadřazených center, působí v pražském centru
opačně, a to ve smyslu oslabování dějinné kontinuity v myšlení, cítění, vnímání, ve
smyslu posilování časově nevnímané globality na úkor duchovního historického
kontextu. Právě touto cestou, tj. selektivním ahistorickým vztahem k minulosti, je
dosahováno stylotvorných efektů, které lze formulovat „pouze teď a tady, podle
vzoru tamodtud“. Strach z esenciálních dějinných konotací představuje tlak především
v oblasti slovní zásoby a makrosyntaktických fenoménů. Zejména zde je
i zdroj vstřícnosti vůči jinojazyčným vlivům, „každé“ české slovo, pokud je používáno
ve smyslu dějinného kontinua jeho potenciálních referencí, je „podezřelé“.
Významy jsou „vyvazovány“ z dějiných kontextů, čímž je dosahováno spíše než
odlišné, dějinně nekontinuální, „světové“ interpretace (konvenující dějinným interpretacím
nadřazených center) interpretací neurčitých, nestrukturovaných, chaotických.
Smyslem tohoto zamyšlení o řeči města jako centra bylo připomenout potřebu
vidět, vnímat a teoreticky interpretovat jazykové jevy podmíněné výraznými
historicko-společenskými proměnami nikoli lingvisticky izolovaně, ale při plném
zapojení metodologických nástrojů, které dovolují složitou komplexnost řečových
jevů analyzovat. Současné antropologické vědy takovými nástroji disponují, zejména
pokud jde o filozofii, semiotiku, teorie komunikace a textologii.
66
Literatura
DANEŠ, F. a kol. Čeština na přelomu tisíciletí. Praha, Academia 1987.
KOŘENSKÝ, J.: Hra jako konstrukční princip teorie řeči a textu. In: Styl a text, Opole 1996,
s. 43 – 49.
KOŘENSKÝ, J.: Člověk, subjekt řeči, nebo výsledek řečové komunikace? In: Jazyk a jeho užívání,
Praha, 1996, s. 158 – 165.
KOŘENSKÝ, J.: Proměny myšlení o řeči. Praha 1998. 310 s.
KOŘENSKÝ, J. a kol.: Český jazyk. Opole 1989.