VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED

LAURENT BAZAC–BILLAUD
rozlehlé a tento rys, alespoň trochu narušující koncentrovanost architektury 39 , je
posuzován příznivě, výhled z oken bytu do „polí“ je považován za velké privilegium.
Zdá se však, že to nejdůležitější spočívá v něčem jiném: bydlet na sídlišti
znamená bydlet v místě přizpůsobeném zvláštním podmínkám mladých rodin
s malými dětmi, znamená to bydlet daleko od centra, které není na tuto situaci ani
v nejmenším připraveno.
Sídliště je ale také město, nebo přesněji je projevem vztahu k městu. Sídliště
je k němu svou blízkostí připoutáno (JZM je od centra města vzdáleno pouhých
patnáct minut metrem) a toto pouto znamená přístup ke všem zdrojům
městského života, k životu hlavního města: k zaměstnání, ke všem druhům zábavy,
k možnému dalšímu vzdělání atd… I když některé z těchto příležitostí existují
jen v rovině možností a zůstávají nevyužity, tento vztah k městu, toto existující
pouto je mimořádně důležité.
Nepřekvapuje nás proto, že stanice metra, konkrétní ztělesnění tohoto vztahu
k městu, jsou skutečnými póly konvergence, skutečnými centrálními jednotkami
čtvrti. Podle nich se lidé orientují a vůči nim se vymezují: názvy stanic
metra se stávají toponymy užívanými k označení místa bydliště.
Tento jev jsme měl příležitost studovat poměrně zblízka, neboť otevření metra,
k němuž mělo původně dojít v roce 1987, které však bylo několikrát odloženo,
se uskutečnilo až 11. listopadu 1994, v době, kdy jsem již pracoval na svém výzkumu.
Postupně, jak se metro stávalo každodenní zvyklostí obyvatel, se před mými
zraky objevovaly názvy nových čtvrtí. Nejmarkantnějším příkladem je stanice metra
Hůrka, ležící mezi stanicí Nové Butovice a Lužiny. Název „Hůrka“ postupně
měnil statut a brzy začal sloužit k označení oblasti, jejíž dopravu zajišťoval, přestože
předtím její obyvatelé přijímali oficiální jméno, které pro ně vymysleli autoři
čtvrti, a sami sebe označovali za obyvatele Nových Butovic.
Tento způsob orientace a určování vlastního bydliště i rozhodnutí územních
plánovačů znovu užívat místní toponyma se neobešly bez jistých obtíží
39 Musíme si uvědomit, že za komunismu mohl stát bez velkých obtíží či nákladů potřebnou
půdu vyvlastnit (zemědělská družstva, řidčeji soukromé zemědělce). K šetření místem nebyl žádný
důvod. V té době proto mohli urbanisté navrhnout uspořádání pozemků zcela podle svého. Hustota
staveb se snížila. Je třeba poznamenat, že zatímco se zdá, že z mých pozorování vyplývá spokojenost
obyvatel s urbanistickým aspektem JZM, dnešní odborníci spatřují v tomto ne–městském charakteru
některých čtvrtí (zejména Lužin) handicap. Řešením by mohla být spíše Velká Ohrada, kompaktnější,
tedy i více městská. Moje pozorování však ukazují, že z celého JZM je právě tato čtvrť obyvateli
posuzována nejpřísněji. Urbanistická koncepce však není jediným důvodem: na Velké
Ohradě bydlí silná romská menšina, která ke špatné pověsti čtvrti nemálo přispívá.
154