VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED

2. Projevy komercializace v rozhlasovém vysílání
MLUVA LOKÁLNÍCH RÁDIÍ
Jestliže je rozhlasová stanice závislá na příjmu z reklam, musí se postarat
o co nejvyšší sledovanost svých programů. Nebudu se zabývat celkovou charakteristikou
komerčního vysílání, pokusím se jen stanovit, jak se tento aspekt
projevuje v jeho mluvené složce. Na rozdíl od veřejnoprávního rozhlasu, který
se u většiny programů orientuje na posluchače co nejméně diferencovaného
(s jistou nadsázkou lze říci, že hovoří k lidem středního věku se středním
vzděláním – v nejširším možném smyslu), regionální stanice se zaměřují zejména
na posluchače mladší, i když jen v některých pořadech jde o zaměření
výlučné. Jak už upozornila O. Müllerová (1996, s. 206), dominující charakteristikou
mluveného slova je zde neformálnost, projevující se v nejrůznějších
kombinacích spisovného a nespisovného vyjadřování, ve snaze permanentně
žertovat, v usilování o vtipnost za každou cenu. Často tedy jde o neformálnost
předstíranou, ba téměř povinnou, která se tak vlastně stává jakýmsi novým
standardem. Moderátor nesmí odrazovat posluchače přílišnou vážostí, což se
týká zejména intonace a zabarvení hlasu. Na druhé straně zůstává spisovná
norma jakousi středovou osou, a to platí obecně. Zatímco však ve veřejnoprávním
rozhlase se objevují odchylky takříkajíc v obou směrech, jak dolů,
směrem k běžně mluvenému jazyku až k nespisovnosti, tak i (řidčeji ovšem)
nahoru, k prvkům knižním a archaickým. V lokálních rádiích se odchylky
„nahoru“ objevují výjimečně. Pokud se vyskytnou, jde buďto o zdůrazněný citát
nebo o parodii, zato sestupy do nižších pater jazykového úzu nejsou vzácností,
a to ve výslovnosti, slovní zásobě i repertoáru tvarů. Domnívám se, že
jde o snahu přiblížit se předpokládanému úzu posluchačů. Samostatnou kapitolou
je syntax mluvených vstupů. Buďto se vyskytují zcela krátké, téměř
heslovité výpovědi, analogické novinovým titulkům, nebo se naopak objevuje
volné přiřazování výpovědí, navazování bez explicitního vyjádření obsahového
vztahu, jaké známe z nepřipravených mluvených projevů. Promluvy moderátorů
mají zesílené důrazy a jejich intonace se blíží téměř stereotypu, který
by se dal srovnat s vyvolavačskými (cirkusovými) projevy (srov. Müllerová,
1996, s. 206). Vždy převládá snaha hovořit způsobem živým, optimistickým,
aktivně a dynamicky působícím, snaha neustále oslovovat posluchače. Moderátoři
i posluchači se představují zásadně křestními jmény a užívají je také v oslovování.
Komerční stanice tedy posluchačům do značné míry nadbíhají.
3. Mluvené projevy v regionálním vysílání lze rozdělit do následujících
skupin: a) zprávy, b) informační servis, c) mluvené vstupy (spojovací slovo)
269