VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED

ŘEČOVÁ TVÁŘ (HLAVNÍHO) MĚSTA
V těchto souvislostech je třeba vidět zdroje proměn diskurzu propagandisticko-reklamních
aktivit zasahujících překotně nejen obsah, ale mnohdy i naprosto
závazná gramatická a lexikálně sémantická pravidla kódu. Velmi nápadné a zcela
zjevné je to především v oblasti reklamy na zboží a služby. Pro skutečné pochopení
dynamiky diskurzů zejména v transtextuálním kontextu je však třeba vzít na vědomí,
že není podstatného rozdílu mezi tím, zda nabízené „zboží“ je prací prášek
nebo ekonomické, finanční, politické, správní, životně stylové apod. přizpůsobení
se evropským strukturám. Vše je třeba vnímat jako transtextuální celek mimořádné
složitosti třebaže různé podoby artikulace.
– Centrum ovšem přitahuje i lidský faktor z vlastního aktivního mocenského
prostoru – tady jsou zajímavým tématem např. proměny moravské a slovenské
přítomnosti v Praze. Bude užitečné studovat a sledovat, nakolik se v minulém společenském
pořádku Moravané a Slováci kódem, kulturou, životním stylem spíše
deklarovali, a nakolik se tato situace v dnešním společenském uspořádání změnila.
– Pozornost zasluhují také institucionální faktory absorbce a iradiace. Jsou to
především tzv. média. Samostatné výzkumné téma představuje evoluční zachování
„starých firem“, což má pochopitelně i stránku právní, ale tato stránka ani zdaleka
nevyčerpává výhodnost takového postupu, při proměnách diskurzu. 6 Právě mediální
iradiace je primární formou iradiací z centra. Právě přes média se uskutečňuje
„imperialismus“ nejen diskurzů, ale i žádoucích kódů. Teprve na dalších místech se
uplatňují „skutečné“ a zjevné subjekty moci jako je státní správa, ale i ústavní
a právní instituce, jejichž diskurz je filtrován diskurzem médií.
Jak tedy vypadá verbálně kódová podoba řeči centra?
Pochopitelně, že zvláště nyní půjde o konkrétní představu Prahy.
Není pochyb o tom, že dominantním verbálním kódem Prahy je stále čeština.
Je třeba začít od iradiujících diskurzů všech druhů mediálních aktivit: je to stále ten
kód, který se tradičně označuje za češtinu spisovnou. Ta je však zasažena lexikálně
terminologickou transformací na vlně nových nadřazených iradiačních center, pře-
6 Sám o sobě – tím spíše pak v globálních semiotických a komunikačních kontextech – je to
jev zajímavý. Stojí za to prostudovat konotativní vlastnosti takových řetězců proměn jako Rudé
právo – Právo, České slovo – Svobodné slovo – Slovo, Mladá fronta – Mladá fronta dnes – Dnes apod.
Nejde pochopitelně jen o onomasiologickou a onomastickou stránku věci, jde právě o vztah
těchto proměn pojmenování s proměnami diskurzu. Opačně funguje obnovení a zachování názvu
Lidové noviny v kontextu proměn jejich diskurzu. Že jde o brilantní příklady iradiačních aktivit
nadřazeného centra „filtrované“ setrvačností, popř. evolucí názvů, které diskurzy hierarchicky vyššího
centra jevově integruje do složité struktury duchovních a kulturních sedimentů „předmětu moci“
hierarchicky vyššího působení, není ani třeba dodávat.
63