Minority v subsytéme kultúry

Sengupta na druhé straně mnohokrát otevřeně a explicitně prohlásila, že jí je feministické myšlení více než blízké a že se samaza feministku považuje. V tom tedy souzní se slavnou první větou z úvodu k textu Judith Fetterley, že „literatura je politická“(Fetterley, 1978). Sengupta věnovala pozornost i dalším teoretickým konceptům feminismu, jako je například pojem sesterstvíve smyslu solidarity mezi ženami. Ohledně svých inspiračních zdrojů se odvolávala v četných rozhovorech a diskusích, jež jsemměla tu čest s ní vést v letech 2004 – 2011, zejména na Kate Millet; potvrzuje to i její publikované interview s profesorkouDasguptou 43 . Sengupta se sama zabývala feministickými teoriemi a jejich praktickými aplikacemi v sociologii a průsečícíchsociálních a literárních studií. Byla vedoucí Katedry sociologie na Fakultě Mahárání Kášišvari Kolkatské univerzity (Universityof Calcutta). V roce 1994 napsala bengálsky teoretickou studii věnovanou genderovým otázkám (Strīlinga nirmān – Stvořeníženského rodu). 44Můžeme tedy shrnout, že ačkoliv boj proti diskriminaci žen pociťují jako naléhavý jak Debí, tak Sengupta, používají k jehodiskursivnímu a teoretickému vyjádření v ústních komentářích rozdílný slovník. Jak je patrné z výše uvedené citace, lze vesděleních Debí vysledovat jistou nechuť vůči otevřené ideologičnosti. Sengupta se naopak vůči této výzvě vždy stavěla otevřeně,přitom však zároveň uvážlivě. Ve výše zmíněném rozhovoru se Sanjuktou Dasguptou odpověděla na otázku, zda by poesie mělabýt didaktická a zda poesii omezuje, je-li básník ideologem / básnířka ideoložkou, takto: „Ideologie může poesii zkazit, ale vždyto tak není. Básníci byli přece vnímáni jako pozorovatelé a komentátoři sociálních otázek a problémů už od starověku. Téměř všichnidobří básníci a básnířky se ve verších snaží sdělovat své přesvědčení. Jsem přesvědčena, že dobrý autor dokáže vložit do básně ideu,aniž by tím poškodil estetickou stránku. Podle toho se také kvalita poesie pozná – alespoň podle mého názoru.“ (ibid.)Sengupta zde podporuje tezi, že být neideologický/á je pouhou iluzí. Je to teze, k níž se hlásí i další feministické myslitelky,zejména ty, které vycházejí z marxismu nebo dekonstrukce. 45 Sengupta sama vycházela v některých bodech z marxismu (zejménapokud jde o jeho emancipační potenciál pro kritiku sociálních nerovností), byla však vůči němu i kritická, a to zejménaz feministické perspektivy. V básni „Co vy na to, Marxi“ (Āpni balun, Mārks, 2005b: 41-42) kritizuje genderovou slepotu marxismua přehlížení žen pro zastoupení v etablovaných strukturách. 46 V tomto směru souzní např. s C. T. Mohanty, která kritizovalazejména marxistický koncept avantgardy jako nedemokratický, vycházející z pozice shora, nikoli zdola od občanů/občaneksamotných (cf. Mohanty, 2007: 339). Nicméně pokud jde o otázku ideologičnosti, shodně s (post)marxistickými teoretikya teoretičkami je Sengupta skeptická k tvrzení, že jen některé diskursy jsou ideologické, a jiné nikoliv (cf. Foucault, 2000). Diskursyvždy reflektují naši pozicionalitu, lokaci, ideovou orientaci, naše osobní, kulturní a sociální kontexty, atd. Pokud připustíme, že jev našich vyjádřeních obsažena určitá ideologie, nemusí to nezbytně znamenat, že píšeme politické agitky. Spíše se tím vzdávámepozitivistické iluze, že naše výpovědi mohou být (a my sami můžeme být) zcela „objektivní“, připouštíme své vlastní determinacea omezení a snažíme se je reflektovat, nikoli předstírat, že neexistují.Hledisko studií podrobeníTexty Mahášvety Debí a Malliky Sengupty lze analyzovat a srovnávat z různých úhlů pohledu. Třebaže Sengupta napsalai dva romány, její hlavní pozornost poutala vždy poesie. Tematicky se Debí zaměřovala na problematiku diskriminací žen43 Cf. interview se Sanjuktou Dasguptou: „Mallika Sengupta and the Poetry of Feminist Conviction“, 1. listopad 2004. Viz http://india.poetryinternationalweb.org/piw_cms/cms/cms_module/index.php?obj_id=2687&x=1(naposledy navštíveno 30.06.2013). Sanjukta Dasgupta je také básnířkou (píšící v angličtině)a odbornicí na anglickou a srovnávací literaturu.44 Většina bengálských teoretiček (samozřejmě, mimo oblast lingvistiky a literární vědy, kde je bengálština přirozeným médiem) píše z důvodu snazší propagacetextů mimo Bengálsko v angličtině; autorkou píšící v bengálštině i angličtině je například filosofka Shefali Moitra (viz Moitra 2002 a 2003).45 Například postkoloniální nebo transnacionální feministky jako Afroameričanky bell hooks a Alice Walker nebo teoretičky indického původu jako již výšezmíněné G. Ch. Spivak a Ch. T. Mohanty.46 Komunistická strana byla v indickém svazovém státu Západní Bengálsko, kde Sengupta žila, u moci od 50. let 20. století až do roku 2011, kdy ji ve volbáchporazila mladá strana Trinamúl kongres (také v zásadě levicová). Hlavní výhrady vůči KS tehdy směřovali ke zkorumpovaným strukturám moci. (Ve federálnívládě Indické republiky však různé komunistické strany nikdy větší vliv neměly a v celoindickém měřítku nepatří k silným stranám, i když jsou politicky velmiaktivní). Zajímavou poznámkou může být, že jak Sengupta, tak Debí se ve sporu Trinomúl kongres – KS silně angažovaly, ale na opačných stranách.44