Minority v subsytéme kultúry

patrné, že tvůrci využívají lesbické interpretace vztahu obou žen k propagaci další série a přilákání diváků k jejímu sledování.Skutečnost, že k tomu volí akcentaci femslash interpretace naznačuje vědomost toho, že velká část pravidelných diváků a divačekmá k tomuto alternativnímu výkladu seriálových reálií sklony.Fenomén femslash jak se vám líbíV rámci teoretického ukotvení v mnou nastolené tematice jsem (z důvodů návaznosti své práce na televizní seriály)zpočátku příspěvku stručně a obecně vytyčila některé charakteristiky současné televizní éry a představila koncept kulturykonvergence. Tento kulturní koncept je typický svým zásadně participačním charakterem, jeho vydefinováním jsem přesunulapozornost na unikátní fanouškovský příjem televizních (ale obecně mediálních) obsahů, který byl těžištěm příspěvku. Skrzenastínění nejběžnějších „fan aktivit“; vyjmenování nejčastějších platforem, kde se tyto aktivity odehrávají; akcentaci nejisté autorskéidentifikace a kategorizaci fanouškovské tvorby jsem se přesunula k hlavnímu předmětu příspěvku, jímž byla femslashtvorba. Po představení samotného fenoménu femslash jsem se jeho specifika snažila krátce přiblížit na exempláři seriálu Rizzoli& Isles. Lesbická interpretace vztahu dvou hlavních hrdinek, respektive vnímaný lesbický podtext, tohoto seriálu je v současnostifanoušky vnímán za srovnatelný s oblíbeným femslash párováním Xeny a Gabrielle v devadesátých letech. Zajímavým faktemse zde jeví, že probíraný seriál Rizzoli & Isles pracuje s téměř totožnými komponenty jako seriál Cagney and Lacey, na nějž bylnavázán historicky první akademiky identifikovaný femslash pár. Oba seriály jsou originální především svým „buddy“ uchopenímvztahu dvou hlavních hrdinek, které bylo v historii televizních seriálů úspěšně provedeno pouze u těchto dvou seriálů. Důvody,proč je tomu tak, by vyžadovaly hlubší a podrobný výzkum původních textů i na ně navázaných fanouškovských vyjádření,prozatím by byly pouhými spekulacemi.Případové zaměření na seriál Rizzoli & Isles mi posloužilo k reálné demonstraci toho, na jakých platformách je možnéfemslash práce hledat, jak vypadá hledání lesbického podtextu, které provádí v rámci svých rekapitulací autorky stránky afterellen.com,a především k akcentaci vzájemně se prostupujících vlivů příjemců a tvůrců. Popsané využití fanouškovské (zde lesbické)interpretace kanonického přátelství dvou hlavních postav tohoto seriálu (v rámci promotérského videa na druhou sezónu)je evidentní ukázkou tzv. „kanonicko-fanonického dialogu“ 996 . Přestože tvůrci seriálu pravděpodobně nikdy zcela nepřevedoukanonickou heterosexualitu obou hlavních hrdinek ve fanoušky vnímanou lesbickou lásku mezi nimi, to, že do původního textuzahrnují implicitní náznaky této možnosti, případně je explicitně využívají jako komponenty svých promotérských materiálů, lzevnímat jako vstřícný krok a snahu o vyslyšení fanouškovských náhledů 997 . Především je zde však možné pozorovat, že „kanonickofanonicédialogy“ jsou reálně existující a probíhající, což dokazuje současný (a v minulosti nevídaný a nemožný) vysoký subversivnípotenciál zpětného diváckého (zde lépe fanouškovského) zásahu do původních textů.Seznam citovaných pořadů2 Broke girls (2011 – ?); Buffy the Vampire Slayer (1997 – 2003); Cagney and Lacey (1981 – 1988); Glee (2009 – ?); Grey’s Anatomy(2005 – ?); Hand aufs Herz (2010 – 2011); Law and Order: Special Victimes Unit (1999 – ?); Once Upon a Time (2011 – ?);Pretty Little Liars (2010 – ?); Rizzoli & Isles (2010 – ?); Skins (2007 – ?); Star Trek (1966 – 1969); Xena: The Warrior Princess(1995 – 2001).Použitá literaturaALVERMANN, D. E. – HAGOOD, M. C. 2000. “Fandom and critical media literacy.” In: Journal of Adolescent & Adult Literacy, ISSN1936-2706, 2000, roč. 43, č. 5 s. 436 – 446.BUTLER, J. G. 2007. Television: Critical Methods and Applications. 1. vyd. Mahwah, London: Lawrence Erlbaum Associates, 2007.ISBN 0-8058-5415-0.996 Navrhuji zavést pro účely hovoru o prostupování původně autorských a fanouškovských náhledů.997 Hovor o vědomém využívání lesbického podtextu je podložen vyjádřením samotných tvůrců. J. Tamaro se na svém twitterovém účtu vyjádřila k tzv. eye sexu,a to exklamací: „The eye sex exists!“ /„Oční sex skutečně existuje!“441