Minority v subsytéme kultúry

tento antropologický diskurz zavedl pojem allochronismus, jímž rozumí odmítnutí současnosti pozorujícího a pozorovaného. 123Tím, že antropologové odňali druhému čas a situovali jej mimo něj, vytvořili hranici mezi sebou a jím a učinili z jiného objekt.Kultury podobně jako fosilie studované paleontology náleží do jiného času. To se podle Fabiana promítlo do standardizovanýchpostupů, jež nelze pokládat za nic jiného, než mocenské nástroje dobře přizpůsobené k rychlému získávání informací z objektumimo čas. Konvenční antropologie se podle Fabiana zakládala na minimálně třech metodologických předpokladech:1. Jazyková příprava představovala účinný nástroj k poznání kultury druhého, doslova představovala klíč k „extrahováníinformace“. 1242. Doporučovalo se používat map, schémat či tabulek. Fabian to pokládá za jasný doklad přírodovědných kořenů antropologie.V jejich uplatňování se skrývají dvě premisy. Zaprvé, korpuskulární, atomickou povahu poznání, kterou lze tudíž kvantifikovata vizualizovat. Zadruhé, vizualizace kultury v mapách, schématech či tabulkách se stala synonymem vysvětlení či porozumění.3. Pobyt v terénu se má vyznačovat efektivností. Výzkumník musí postupovat tak, aby nejlépe využil svůj čas. Ověřené technikyzaručují rychlý progres při terénním výzkumu a pomáhají celkem snadno odlišit „zrno od plev“. „Jak si metoda poradí s hodinamičekání, neobratností a faux pas způsobená zmatkem nebo špatným načasováním? Kam se poděly frustrace způsobenénedůvěrou a neústupností, kde jsou bezúčelná klábosení a souručenství? Často je to vše odepsáno jako ‚lidská stránka‘ našívědecké práce. Od metody se očekává, že přinese objektivní znalosti tím, že vyfiltruje zkušenostní ‚šum‘ pokládaný za to, comá vliv na kvalitu informací“. 125Fabian nebyl zdaleka jediným, kdo si předsevzal podrobit kritice historické kořeny antropologie a podnítit její retemporalizaci.Zhruba ve stejné době se o to jinými prostředky pokoušel americký kulturní antropolog Eric Robert Wolf (1923 – 1999),jenž proslul svými výzkumy rolnických komunit. Tento marxisticky orientovaný antropolog na začátku osmdesátých let vydaldílo Europe and the People Without History (Evropa a lidé bez historie, 1982), v němž podal antropologický výklad světovýchdějin od roku 1400. Jádrem jeho zájmu se stalo studium globalizačních procesů v souvislosti s rozvojem obchodu a okolností,za nichž se z Evropy stalo mocenské centrum. Rozvinutí globálního obchodu, jehož průběh Wolf sleduje, vedlo během šestistoletí k vytvoření reprezentace „těch druhých“ jako lidí mimo čas, lidí bez historie. Přesněji řečeno, Evropané těm druhým upřelihistorii. To je podle Wolfa antropologicky neudržitelné pojetí druhého. Kriticky se tedy Wolf staví k předmětu antropologickéhozájmu chápaného jako partikulární izolované kultury mimo čas. Nelze podle něj pojímat světové dějiny na základě binárníhokontrastu mezi Evropany a těmi druhými mimo čas, kteří se stali pasivními objekty dějin po svém „objevení“ díky evropskézámořské expanzi. Nezbytně je musíme pojmout jako aktéry vystupující v globalizačních procesech. Wolf mimo jiné vyložil pojetíčasu v různých antropologických paradigmatech a doložil zjištění, že až na výjimky se v antropologii ustavil nezpochybňovanýpředpoklad, že společnosti či kultury představují časoprostorové izoláty. Přirovnal to k billiardovým koulím – interně homogenní,externě distinktivní. Pojetí kultury či společnosti jako entity, kterou lze studovat jako izolát, se prosadilo nejen ve funkcionalismu,ale také ve strukturalismu či symbolické antropologii. Implicitně tento předpoklad obsahují také komparativně zaměřenépřístupy, když stavějí na vzorcích diskrétních případů. „Ať už je nakonec vybrán jakýkoli vzorek, je interpretován jako souhrnsamostatných jednotek“, uzavírá svou argumentaci. 126 Wolf v knize předkládá takový výklad dějin světového systému, z nějž jeevidentní, že reifikaci kultur a společností musíme považovat přinejmenším za omyl, protože zkrátka mezi lidskými populacemidocházelo a dochází k trvalé vzájemné interakci a ovlivňování.Antropologie ukotvená v globálním potřebuje vlastní přiměřenou techniku terénního výzkumu. S jistým zjednodušením lzeříci, že konvenční antropologie stavěla na předpokladu, že v určitém místě lze najít soustavu vzájemně provázaných subsystémůidejí, sociokulturních regulativů a artefaktů spojených s určitou lidskou populací. Jinými slovy, že s určitým místem je svázána123 Fabian, J. Time and the Other: How Anthropology Makes its Object. New York: Columbia University Press, 1983, s. 32.124 Tamtéž, s. 106.125 Tamtéž, s. 108.126 WOLF, E. Europe and the People Without History. Bekeley: University of California Press, 1990, s. 17.76