Minority v subsytéme kultúry

Klasický evolucionismus předpokládal, že vývoj každé kultury probíhá v diskrétních etapách, jejichž následnost se díkyzákonitostem řídících evoluci pokládala za univerzální. Vývoj všude na světě podléhá působení stejných principů. Je to obdobauniformitarianismu, jak jej představil zejména Charles Lyell (1797 – 1875), když dospěl ke zjištění, že vývoj Země probíhápůsobením přirozených sil, jež jsou v čase stále tytéž. 105 Proto k prokázání průběhu evoluce kultury je zapotřebí podpory informacízajištěných v nejširším možném spektru kultur, přičemž původní kontext kulturního prvku se pokládá za irelevantní.Zákonitosti evoluce jsou totiž zárukou, že všude na světě mohly vzniknout jen životaschopné kulturní formy vystavěné naurčitých typech „základních stavebních plánů“, jak to předpokládaly některé přírodovědné teorie 18. a 19. století. KupříkladuGeoffroy Saint-Hilaire předpokládal, že všechny živé formy nejsou nic jiného než variace jednoho stavebního plánu, přičemžrozmanitost druhů je výsledkem jeho transformací. 106 Na existenci neměnných principů uspořádání stavebních plánů ostatněstála také rodící se paleontologie. Značně inspirativní se stal zákon korelace forem (orig. corrélation des formes), jenž vypracovalfrancouzský badatel George Cuvier (1769 – 1832). Podstatu zákona popsal následovně: „Každá organizovaná bytost tvoří celek,jedinečný a uzavřený systém, jehož části spolu tiše korespondují a na stejnou završenou akci odpovídají reciproční reakcí. Žádnáz těchto částí se nemůže změnit, aniž by se také nezměnily ostatní. Proto každá z nich, brána samostatně, určuje a označujevšechny ostatní“. 107 Jinými slovy, stačí pečlivě studovat část, protože z ní lze odvodit celek. Do antropologie se tato teze, jež tvořívýchodisko antropologické komparativní metody klasického evolucionismu, dostala prostřednictvím archeologie. Zasloužil seo to švédský biolog Sven Nilsson, jenž přenesl Cuvierovu metodu z paleontologie do etnografie. Usiloval o rekonstrukci minulostina základě studia forem užívaných artefaktů. Jeho základní postulát zněl, že z toho co se z minulosti zachovalo, ji lze rekonstruovat.108 Lze zde jednoznačně vidět paralelu mezi fosilií a evolucionistickým pojmem přežitku. K prokázání evolučních vztahů mezikulturními stadii a jejich následnosti postačovalo nashromáždit doklady o formách kultury, které stagnují ve svém vývoji či najíta popsat přežitky a provést jejich „dataci“, jako se to provádělo v paleontologii.Proto se relevantní technikou výzkumu v klasickém evolucionismu stal sběr dat s pomocí dotazníku. Jeden z prvníchetnografických dotazníků sestavil Johann David Michaelis (1717 – 1791). Podobnou snahu vykázal rovněž francouzský baronJoseph-Marie Degerando (1772 – 1842), který publikoval Considérations sur les diverses méthodes à suivre dans l‘observation despeuples sauvages (Úvahy o různých metodách, které je nutno dodržet při pozorování divochů, 1800). Někteří klasičtí evolucionistése rovněž spoléhali na dotazníkovou formu sběru etnografických dat. Lewis Henry Morgan (1818 – 1881) se rozhodlzískat informace o příbuzenských systémech, o něž se intenzivně zajímal. Vypracoval a rozesílal dotazníky, aby rozšířil svou datovouzákladnu o příbuzenských systémech. 109 „Homér“ antropologie James Georg Frazer (1854 – 1941) připravil a soukroměvydal Questions on the Customs, Beliefs, and Languages of Savages (Otázky o zvycích, vírách a jazycích divochů, 1887). Učiniltak za účelem získávání etnografických informací, které potřeboval pro zpracování monumentálního díla The Golden Bough(Zlatá ratolest, 1890). 110 Zdaleka nejznámějším a nejrozšířenějším se stal dotazník Notes and Queries on Anhtropology (Poznámkya otázky pro antropologii, 1874), který se dočkal celkem šesti vydání (poslední v roce 1951).Představitelé klasického evolucionismu chápali rozmanitost v prostoru jako výraz různého vývojového tempa kultur, kterépro antropology představovaly „živoucí fosilie“. Pojetí antropologie jako oboru zaměřeného na vzdálené kultury není v tétosouvislosti rozhodně náhodné. „Vzdálené“ zde neznamená toliko prostorovou odlehlost od domova antropologa, nýbrž hlavněčasovou. Vydat se za hranice „civilizace“ znamenalo totéž jako vypravit se do minulosti lidstva. Dílo romanopisce Josepha Conrada(1857 – 1924) Heart of Darkness (Srdce temnoty, 1899) zde může posloužit jako výmluvný příklad. Putování kapitána105 SOUKUP, M. Kultura: biokulturologická perspektiva. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2011.106 Srov. tamtéž.107 Cuvier, G. Discours sur les revolutions de la surface du globe. G. Paris: Dufour et Ed. D’Ocagne, 1828, s. 5.108 VAN REYBROUCK, D. G. From Primitives to Primates: A History of Ethnographic and Primatological Analogies in the Study of Prehistory. Leiden: Universiteit teLeiden, 2000.109 White, L. A. How Morgan came to write Systems of consanguinity and affinity. In: Michigan Academy of Science, Arts, and Letters, 1957, roč. 42, s. 257 – 68.110 FRAZER, J. G. Questions on the Customs, Beliefs, and Languages of Savages. Cambridge: Cambridge University Press, 1916..73