Minority v subsytéme kultúry

kontrastuje obraz jejího vykořistění jako lidské bytosti a ženy, která byla odcizena od vlastního těla. Kojící ňadra, prostředek péče,se stávají zdrojem zkázy, nereprezentují život, ale smrt. Smrt bez mytologických konotací znovuzrození a naděje.Z dalších figurací mateřství v textech Debí uveďme několik dalších příznačných příkladů. Jde zpravidla o realistické, sociálněkriticky laděné tragické příběhy matek bez mytologického rámce. Povídka Dhouli (Debī, 2003: 401-417) 55 například vyprávío matce samoživitelce, dalitce, pocházející z kmenové komunity. Její milý, syn místního statkáře, ji opustil, když se dozvěděl, žečeká jeho dítě. Dhouli po mnoha marných pokusech nenalézá jinou možnost, jak uživit své dítě, svou matku i sebe, než odjetdo města a tam si vydělávat prostitucí. Naděje ji nicméně neopouští do konce. Hrdinkou povídky Činta (Debi, 2002: 83-93,bengálsky 1959) je mladá vdova, kterou rodina i vesnice zavrhla, poněvadž „zhřešila“, když měla jako vdova milého. Ten ji opustil,Činta zůstala sama se synem z manželství a se dvěma dcerami, jež se narodily z mimomanželského svazku. Aby zachránilasyna (ekonomicky i z hlediska společenského postavení), podléhá manipulativnímu nátlaku ze strany rodiny bývalého manželaa obě dcery prodává. Na rozdíl od Dhouli, kterou její těžký úděl přesto nezlomí, zůstává Činta zcela zbavena vlastního hlasu, bezjiskry naděje, jen s výčitkami, pocitem vnitřní prázdnoty a hluboké deprese. Dalším příkladem tragické hrdinky může být Somriz povídky Dāini – Čarodějnice (Debī, 2003: 441-472) 56 . Somri je opět dalitka z kmenové komunity, jejíž znevýhodnění je nyníznásobeno mentálním postižením. Sloužila u místního statkáře, kde ji znásilnil jeho syn. Somri uprchla a asi rok se skrývala sev lese. Jen o vlásek unikla zlynčování zfanatizovaným davem místních lidí, kteří uvěřili fámě, rozšiřované statkářem, že v lesežije nebezpečná čarodějnice, kvůli jejímž čárám je sucho a vesničanům umírá dobytek. Tato povídka má happy end – vesničanépoznají svůj omyl, Somri zachrání a rozhodují se postavit se statkáři všemi možnými způsoby. V závěru povídky tedy opět zaznívánepřímá aluze na vzpouru a povstání.Tyto povídky jsou emocionálně velmi sugestivní, vyprávění však není nikdy sentimentální. V některých případech je narativlineární (Činta), jindy konstruovaný jako metonymická mozaika obrazů (Dāini). Radikální sociálně kritický diskurs opět kombinujeproblematiku marginalizace z různých hledisek – genderového, etnického, náboženského či ableistického, což je pro Debí typické.Hrdinky příběhů jsou vesměs z nízkých kast nebo dalitky, chudé ženy, ne-hinduistky, příslušnice kmenových etnik –mohou však být nejen obětmi, ale i rebelkami. Zatímco Činta nebo Somri jsou bezmocnými obětmi, Dopdi či Dhouli se snažío vzpouru, třebaže jejich příběh může stěží končit jinak než tragicky.Různé figurace mateřství lze nalézt i v básních Malliky Sengupty. Uveďme alespoň dva příklady. V básni Matka – Mā (Sengupta2005b, 121-122) 57 je mateřství poeticky ztvárněno jako velmi intimní a pevné pouto. Matka je charakterizována jakosvětlo i tma, jako milující, jako řeč očí, jako dcera země, jako plačící, ale i jako vítězná. Spojuje protiklady – je dobrá i zlá, je slepounadějí, v závěru je personifikována jako rodná řeč – bāmlā bhāşā (bengálština). Tato linie jasně odkazuje k jednomu ze zásadníchfeministických témat, totiž matrilineárnímu poutu či feministickému sesterství, které je třeba oživit (cf. např. Cixous 1991/1975;Irigaray 1991/1985, Mohanty – viz výše). V básni lze vysledovat i mnoho archetypálních aluzí, odkazujících k obrazu Matky-Bohyně: spojuje a patrně i harmonizuje protiklady (světlo a tmu, dobro a zlo). V obrazech, v nichž symbolizuje hlas, se imagematky zřetelně prolíná s image vlasti. Můžeme shrnout, zaprvé, že matrilineární pouto zde lze číst jako primární, jež v podstatěpoukazuje k předpatriarchálnímu archetypálnímu modelu (cf. Pratt, 1981). Zadruhé je tu metaforicky využito další feministickétéma – téma hlasu, řeči a jazyka. Matka zde nejen dává řeč, ona je řečí. Personifikuje tak nejen archetyp Vlasti, ale i ženství, kterémá hlas, které není podrobené.Báseň Prithibīr mā (Matka, jež zrodila Zemi, Sengupta, 2005b: 128) představuje matku jako stvořitelku. Je to ona, kdo stvořímuže, a toto stvoření je inspirováno touhou po lásce. Mužovo semeno je zasazeno do jejího těla a je zrozena Země. V této básnilze pozorovat jistou esencializaci a dichotomizaci mužství a ženství, nicméně zdroj bytí je zde monistický – a ženský. V mytolo-55 Tuto povídku jsem podrobněji interpretovala v článku „Selected Concepts of Woman as „the Other“ in Critical Feminist Writings“ (in, Dasgupta, S. – Guha, C.,eds., 2011: 1-27).56 Povídky Dhouli and Dāini byly poprvé publikovány ve sbírce povídek Nairrhate megh. 1979. Kalkātā: Karuņā prakāśanī.57 Sengupta napsala více básní s názvem Matka, které vyšly v různých jejích sbírkách. Tato byla původně otištěna ve sbírce Deoyālir rāt (Noc novu, Kolkata2002).48