Minority v subsytéme kultúry

a „estetická halucinace“ představuje specifický sémiotický text, který v době postmoderny zprostředkovává lidem kontakt s realitou.Tato „mediace“ (zprostředkování), může mít nejrůznější podobu, od neutrálního informování, přes dohadování až po snahyo sociální manipulaci a ovládání. Nové komunikační prostředky, vytvářejí stále rafinovanější podobu hyperreality. Fungují jakonávod, ukazatel a mapa, které lidem říkají „jak žít“. Hyperrealita poskytuje mnohem intenzivnější zážitky než scény z banálníhosvěta každodennosti. Mediální simulace skutečnosti člověku umožňuje uniknout z „pouště skutečného“ do alternativních světůumělé nápodoby života. Prostřednictvím komunikačních sítí, jež nám sdělují, jak interpretovat skutečnost a utvářet vzorce chování,dochází ve stále větší míře k unifikaci obrazu světa a standardizaci způsobu života. 183Lidstvo si zcela paradoxně díky své tvořivosti a stále sofistikovanějším komunikačním technologiím vytvořilo nový typotroctví. Americký antropolog Clifford Geertz komentoval skutečnost, že člověk je tvůrcem a současně zajatcem symbolické kultury,kterou vytvořil, následujícími slovy: „Člověk je zvíře zavěšené do pavučiny významů, kterou si samo upletlo.“ 184 Na rozdíl odtradičních společností, v nichž bylo sociální kontroly dosahováno viditelnými fyzickými prostředky a veřejnými tresty, v moderníspolečnosti je sociální dohled, manipulace a kontrola zajišťována symbolickými nástroji. Rozhodující roli z toho hlediska hrajístále více interaktivní komunikační sítě a masmédia. Vazba na počítačové a informační technologie ústí v nové sociální situacea zkušenosti, jež se odehrávají ve virtuální realitě „jiného“ kulturního řádu.Zamyslíme-li se nad evolucí lidstva z této perspektivy, můžeme konstatovat, že na počátku třetího tisíciletí simulakrum,vystupující v podobě sémiotické hyperreality, globálně převrstvilo tvář naší planety.Minority a jejich kultura jako předmět výzkumů kyberantropologieModerní informační technologie, stejně jako vědecké poznatky v oblasti mediální komunikace, dnes stále více ovlivňujífungování sociálních, ekonomických a politických systémů, stírají dříve nezpochybnitelné hranice mezi lidmi a stroji a umožňujímilionům uživatelů internetu komunikovat ve virtuální realitě. V rámci antropologie se otevřelo nové výzkumné pole zahrnující(1) místa, kde jsou nové informační a komunikační technologie vytvářeny, (2) kyberprostor, v němž jsou informaceumístěny a (3) sdílený způsob života jejich uživatelů. Jako součást životního stylu spjatého s užíváním moderních informačnícha komunikačních technologií se zrodila kyberkultura a kyberprostor. Snaha antropologů postihnout tento nový kulturní fenoménvedla ve svých důsledcích ke zrození nové tematické oblasti a subdisciplíně antropologie – kyberantropologie.Kyberantropologie představuje relativně novou oblast antropologických výzkumů, která se zabývá studiem člověka a proměnlidské interakce v kontextu moderních počítačových, informačních a komunikačních technologií. Předmětem této antropologickédisciplíny je výzkum, popis, analýza a interpretace kulturně utvářených sítí informací a sdílených významů, jež jako specifickýtyp virtuální reality vznikají v průběhu interakce uživatelů kybernetických a komunikačních systémů. Zásadním stimulem,jenž obrátil pozornost antropologů ke studiu moderních technologií a komunikačních sítí, byla expanze internetu, který propojilmiliony počítačů a jejich uživatelů. Prostřednictvím moderních počítačů, informačních technologií a internetu lidé vstoupili dokyberprostoru, kde začali vytvářet specifické zájmové skupiny, vykazující rysy subkultury. Tyto komunity mají často charakterminorit, které ve virtuálním prostoru sdílejí specifické vzorce chování a myšlení.Základy kyberantropologie položil v roce 1994 americký antropolog Arturo Escobar v článku Vítejte v Kybérii: Poznámkyk antropologii kyberkultury (1994). 185 Escobar uvedl do antropologie pojem kyberkultura, aby jeho prostřednictvím analyzovalzákladní strukturální proměny moderní společnosti, které ve druhé polovině 20. století vyvolaly nové technologie. Podle Escobaralidé stále více žijí a utváří své osobnosti v technokulturním prostředí informačních technologií a biotechnologií. Informačnítechnologie podle jeho názoru vedou k rozvoji „technosociality“, biotechnologie naopak vyvolávají „biosocialitu“. 186 Escobar je183 BAUDRILLARD, J. Dokonalý zločin. Olomouc: Periplum, 2001.184 GERTZ, C. Interpretace kultur. Praha: Sociologické nakladatelství. 2000, s. 15.185 ESCOBAR, A. Welcome to cyberia: Notes on the anthropology of cyberculture. In: Current Anthropology, 1994, 35, 3, s. 211 – 232.186 Tamtéž, s. 214.91