Minority v subsytéme kultúry

určitá společnost a její kultura. Úkolem antropologa se stalo po jistý čas v takovém místě pobývat a studovat tuto časoprostorovělokalizovanou společnost a kulturu a podat následně jejich zasvěcený výklad. V souvislosti jak s kritickou vlnou v antropologiiosmdesátých let, tak se sílícími globalizačními procesy došlo jednak k rozpadu časoprostorové jednoty společnosti a kultury,jednak k rozkladu antropologického předpokladu, že takové vůbec jsou a mohou tak být i studovatelné. Mnozí současní antropologovéjsou přesvědčeni, 127 že obor v současnosti disponuje zastaralými gnozeologickými nástroji; vznikly totiž v době,kdy se pokládalo do možné zkoumat kultury jako časoprostorové izoláty. Svět se zkrátka od dvacátých let 20. století dramatickyproměnil a antropologové mu nepřizpůsobili své gnozeologické nástroje. Jednu z možných cest z krize nabídl v roce GeorgeMarcus v metodologické výzvě k vícemístné etnografii (orig. multi-sited ethnography). 128Marcus ve studii Ethnography in/of World System: The Emergence of Multi-sited Ethnography (Etnografie světového systémua v něm: vzestup vícemístné etnografie, 1995) se zaměřil na rozbor nástupu interdisciplinárních přístupů v antropologii,probíhající od osmdesátých let, a v souvislosti s globálními transformacemi proměnu předmětu etnografického výzkumua metod jeho provádění. Jako přiměřená metoda výzkumu se podle Marcuse stále více prosazuje vícemístná etnografie, která sezajímá spíše o souvislosti a globální propojení, než o jedno místo v jednom čase. Cílem takto pojaté etnografie přestává být snahao holistický výklad zvoleného předmětu zájmu. Předpokládá, že každá kulturní formace setrvale a souběžně vzniká a existujev několik rozdílných lokalitách, a nelze ji proto pokládat za izolovaný ucelený soubor podmínek a determinant působící na lidižijící v určité lokalitě. Proto zde pro zkoumání kulturních formací nelze vystačit s konvenční etnografií zaměřující se na jednomísto v jednom čase. Tím pádem zde ztrácí pojem kultura na relevantnosti, což se ostatně týká rovněž distinkce „my a oni“.Klasická metoda terénního výzkumu netratí na významu, jen neprobíhá dlouhodobě na jednom místě, ale napříč lokalitami, ježvýzkumník vybral, protože předpokládá jejich vzájemná propojení. Uskutečnit takový výzkum vyžaduje dát etnografa do pohybu,protože jeho předmět zájmu sám o sobě nestojí na jednom místě. Opět tedy nastává čas mobilní etnografie, jako tomu bylov době expedic. Rozdíl spočívá v tom, že se etnograf nemusí nutně přesouvat podél zvolené linie, ale doslova stopovat předmětsvého zájmu do různých lokalit. Přirozeně nelze takový výzkum předem zcela naplánovat, místa, lidé, instituce či produkty, ježmají co do činění se zvoleným předmětem zájmu, se spíše vyjevují a nabalují v průběhu výzkumu a vytvářejí doslova terénvícemístné etnografie.Konstrukce „prostoru“ pro provádění vícemístné etnografie se může uskutečňovat rozmanitými prostředky. Marcus jich vybralněkolik, aby demonstroval možnosti, jaké tento metodologický postup nabízí: sledování lidí, věcí, metafor, dějů, příběhůa alegorií, životů a biografií či konfliktů. 129 Tak například sledování věcí sestává ze zkoumání cirkulace materiálních objektů,jakými jsou dary, peníze, zboží či umělecká díla. Marcus dal jako příklad studii kulturní historie cukru, kterou připravil SidneyMintz. Zdaleka nejvýznamnějším inspiračním zdrojem pro tento typ výzkumu se stal úvod Arjuna Appaduraie (narozen 1948)ke kolektivní monografii The Social Life of Things, v níž obhajuje tezi, že „... komodity podobně jako lidé, mají svůj sociální život“a je přesvědčen, že mají ve vztahu k sociálnímu a kulturnímu systému, jehož součást tvoří, srovnatelnou či větší výpovědní hodnotu,než systémy směny jako takové. 130 K takovému závěru jej přivedla úvaha o vztazích mezi hodnotou, směnou a komoditou.V návaznosti na Georga Simmela 131 je přesvědčen, že ekonomická směna vytváří hodnotu ztělesněnou přímo v objektech, kteréjsou předmětem směny. 132 Podle Appaduraie není nic objevného říci, že „věci nemají jiné významy, než ty, jimiž je lidé obdařítransakcemi, atribucemi a motivacemi“. Tento antropolog se domnívá, že je nezbytné sledovat věci samotné, abychom mohli127 MARCUS, G. – Rabinow, P. – Faubion, J. – REES, T. Designs for an Anthropology of the Contemporary. Durham: Duke University Press, 2008.128 Pozn. autora: s jistým váháním jsem přikročil ke zvolení českého ekvivalentu pojmu multi-sited ethnography, který se do češtiny běžně nepřekládá. Domnívámse, že je správné pěstovat českou terminologii, pokud je to alespoň trochu smysluplné.129 Marcus, G. Ethnography in/of the World System: The Emergence of Multi-Sited Ethnography. In: Annual Review of Anthropology, ISSN 0084-6570, 1995,roč. 24, s. 95 – 117.130 APPADURAI, A. Introduction: commodities and politics of value. In: The Social Life of Things: Commodities in Cultural Perspective. Cambridge: Cambridge UniversityPress, 1986, s. 3.131 SIMMEL, G. Filosofie peněz. Praha: Academia, 2011, kapitola 1. II.132 APPADURAI, A. Introduction: commodities and politics of value. In: The Social Life of Things: Commodities in Cultural Perspective. Cambridge: Cambridge UniversityPress, 1986, s. 3, 57.77