Kronikarz a historyk Atuty i słabości regionalnej historiografii

es nach dem Erlöschen der Herzoge aus piastischem Hause eine Staatsdomäne,
wird im Auge.
Die Urkunden in Kaufmanns Manuscript sind ins Neuhochdeutsche
übertragen u[nd] dadurch beynahe werthlos.
Unter nochmaliger Dankesbezeugung habe ich die Ehre mit der größten
Hochachtung zu verharren.
Dero ergebenster Diener
M. Kasperlik
Teschen, 14. July 1859.
Z listu vysvítá, že opis kroniky nejspíše vlastnil sám Kasperlik nebo
se zasloužil o to, aby jej ve svých sbírkách měla také historicko­statistická
sekce. Plánoval také její vydání tiskem, ale zda měla vyjít v rámci
edičních počinů „Schriften“, není jasné. Každopádně d‘ Elverta informoval
o tom, že se celé dílo skládá ze 3 [!] svazků, které jsou uloženy
v knihovně arcivévody Albrechta. Také předpokládal, že ediční podoba
by měla mít taktéž tři díly. Nebyl si ale jist, zda rukopis knihovna pro
přípravu tisku zapůjčí, a proto by si jej mohl vyžádat od syna Aloise
Kaufmanna dr. Friedricha, advokáta ve Vídni. Edice by neměla obsahovat
pramenné přílohy („Beilage“), protože dle tvrzení Mathiase Kasperlika
jsou přeloženy do současné němčiny a tím téměř bezcenné. Ředitel
těšínských komorních státků ani nemohl mít zájem na tom, aby byly
vydány i listiny opsané v Kaufmannově kronice, protože sám plánoval
Tradycja
Radim Jež
Neznámý rukopis
Kaufmannovy
kroniky