Kronikarz a historyk Atuty i słabości regionalnej historiografii

funkcionářů spolků (tělovýchovné jednoty, hasičů). Takové přehledy
mají své místo buď v poznámkovém aparátu nebo v textových přílohách
na konci knihy.
Text dějin obce bychom v žádném případě neměli považovat za
nějakou kompilaci založenou pouze na dostupné literatuře. Naopak při
studiu dějin obce je nutno jít víc k pramenům (ad fontes) než při přípravě
jiných např. komparativních studií. Musí se jednat o populárně
odborný text, založený na studiu veškeré relevantní literatury, všech
tištěných a netištěných pramenů, případně i rozboru soudobého tisku
(často se na něho zapomíná).
Požadovaná zvýšená odbornost zpracování nesmí být na úkor čtenářské
přijatelnosti. Znamená to vysvětlovat věci, které jsou jinak odborníkům
jasné, volit raději méně vzletné a rozvláčné formulace. Komplikované
záležitosti raději ukázat na nějakém příkladu, než je složitě
teoreticky rozebírat. Snažit se vždy najít v dějinách sledované lokality
zajímavé momenty, které by mohly čtenáře zaujmout nebo pobavit. Domnívám
se, že je nutné se soustředit na zlomové okamžiky celozemského
nebo celosvětového významu, a sledovat, jak se odrazily v konkrétním
místě (např. napoleonské války, první a druhá světová válka,
tzv. Pražské jaro).
Ti, kteří zpochybňují psaní dějin obcí jako něco pro odborného historika
až nepatřičného, by si měli sami zkusit dějiny obce napsat a zjistili
Pomiędzy tradycją
a nowoczesno cią
David Papajík
Problémy regionální
historiografie v ČR
po roce 1989