Kronikarz a historyk Atuty i słabości regionalnej historiografii

nemůže divit, když z takového zjištění u představitelů obcí nepanuje
velké nadšení.
Uvedu příklad jednání s představiteli obecní samosprávy jedné vesnice
ze střední Moravy. Obrátili se na mne, že mají za půl roku výročí
obce. Byl to sice zcela šibeniční termín, ale nabídl jsem, že zajistím
odborné sepsání dějin obce. Starostka se ovšem rozhodla jinak, že bude
lépe, když knihu napíše kolektiv místních „znalců“. Jelikož za mnou
pak znovu přišli, abych jim jejich text opravil a zlepšil, vím, jak postupovali.
Opsali s chybami, co bylo dosud publikováno, přidali nesmyslné
pověsti o dějinách lokality a něco ze své současnosti. Byli zklamáni,
když jsem jim sdělil, že se na jejich textu nedá nic zlepšit, jedině napsat
celý znovu. Ptám se proto, zda má smysl, aby takový výtvor spatřil světlo
světa? Výtvor, který nepřináší nic nového, naopak opakuje nekriticky
staré nepřesnosti a uvádí nové. Má smysl do takovéhoto „díla“ investovat
nemalé finanční prostředky a zároveň „zmrtvit“ možnost někdy
v budoucnu sepsání dějin dané lokality na úrovni (příležitost, aby se
vydaly dějiny znovu, je v takovém případě téměř nulová, obec přece
„své dějiny“ má a dalších 50 let nikdo na jejich sepsání neuvolní finanční
prostředky)? Odpovídám, nemá.
Abych zde pouze nekritizoval představitele obecní samosprávy. S velkou
většinou z nich se lze rozumně dohodnout. Je třeba hned na úvod
vymezit mantinely přípravy dějin obcí (finanční náklady, podobu knihy,
poznámkový aparát). Nejčastěji starostové chtějí mít s co nejmenšími
Pomiędzy tradycją
a nowoczesno cią
David Papajík
Problémy regionální
historiografie v ČR
po roce 1989