Kronikarz a historyk Atuty i słabości regionalnej historiografii

Navíc se často zaměňuje datum první písemné zmínky o obci s jejím
založením.
Kromě výše uvedených odborných důvodů, proč by laik neměl psát
dějiny obce, jsou zde i další. Osobní svázanost s danou lokalitou (člověk
se zde většinou narodil nebo zde i žije) takovému autorovi neumožňuje
se podívat na dějiny obce bez vlivu svého okolí. Hlavně zobrazení
20. století je silně ovlivněno osobní zkušeností. Nakolik takový
autor překoná osobní animozity k člověku, který jeho otce udal gestapu
nebo jinému, který jim zabral při kolektivizaci statek? Nakolik uvede,
že někdo z jeho příbuzných byl v prověrkové komisi za normalizace
atd. Jednoznačně mu bude chybět nadhled nad danou problematikou,
a i když se bude snažit sebevíc, toto osobní hledisko bude v textu zřetelné.
Naopak historik osobně nesvázaný s danou lokalitou se může na
tyto události podívat s odstupem. Nemusí se bát, že ho soused do konce
života nepozdraví, protože napsal o jeho rodičích do dějin obce něco
sice pravdivého, ale nehezkého.
Na obranu místních nadšenců ale musím uvést, že pro dějiny 20. století
je nezbytné, aby s nimi historik spolupracoval, jinak řečeno, aby
mu byli ochotni zprostředkovat věci, které nikde v archivu nebo kronice
nenajde. Ale rozhodující slovo musí mít odborník, který posoudí,
nakolik dané věci jsou podstatné a nakolik je nutno je do dané publikace
zařadit. Nejhůře to dopadá tehdy, když se amatér brání spolupráci
s odborníkem. Nejsem tedy v žádném případě proti spolupráci
Pomiędzy tradycją
a nowoczesno cią
David Papajík
Problémy regionální
historiografie v ČR
po roce 1989