Kronikarz a historyk Atuty i słabości regionalnej historiografii

napsal lepší dějiny obce než profesionál. Bohužel však ale tento kámen
musíme odvalit z cesty a obšírněji se k němu vyjádřit. Pravdou je, že
z minulosti známe i vynikající práce amatérů (učitelů, farářů) a naopak
horší díla odborných historiků.
Vlastivědný nadšenec nemá ve většině případů šanci přečíst latinský
nebo německý kurentní text. Troufám si tvrdit, že ani český z 15. nebo
16. století by pro něj nebyl snadnou záležitostí. Není se v mnoha případech
schopen orientovat ve „složitých zkratkách“, jako jsou CDM
(Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae) nebo CDB (Codex diplomaticus
et epistolaris regni Bohemiae), málokdo z nich něco slyšel o půhonných
a nálezových knihách (Libri citationum et sententiarum seu Knihy
půhonné a nálezové), kdo z nich kdy pracoval s Radimského vydanými
berními rejstříky (Časopis Matice moravské, 1953­1954, 1957) atd.
Místní vlastivědný nadšenec není schopen při nejlepší vůli a snaze
poznat, že zakládací listina kláštera Hradiska (u Olomouce) z roku
1078 se nedochovala v originále a že, i když její opis z 18. století je
považován jako celek za hodnověrný, tak některé pasáže v listině jsou
pozdější vsuvky (tzv. Nákelský odstavec), a proto vesnice nemůže mít
první zmínku k roku 1078. K danému konstatování je třeba doplnit, že
i někteří odborně školení historikové tuto skutečnost přecházejí bez
povšimnutí. Pro laika je těžké se orientovat v problematice datace tzv.
Zdíkovy listiny, jestli je z roku 1131 nebo 1141. Pak může nastat paradoxní
situace, že se slaví kulaté výročí obce, a ono vůbec kulatým není.
Pomiędzy tradycją
a nowoczesno cią
David Papajík
Problémy regionální
historiografie v ČR
po roce 1989