Kronikarz a historyk Atuty i słabości regionalnej historiografii

místní vývoj. V tom případě bych se nebránil ani stručnému vylíčení
příčin a důsledků celé záležitosti (např. bitva u nějaké lokality, pojednat
o vývoji války a o výsledcích celého tažení).
Již poněkud větší roli by mělo hrát u dějin obce sledování dění v jejím
nejbližším okolí či blízkém regionu. Když budeme psát o dějinách vesnice
ležící poblíž města Olomouce, je jasné, že vývoj tohoto města ovlivnil
dějiny dané lokality. Často jsou historici pro určité období stejně nuceni
popsat spíše dějiny regionu, protože o vesnici v dané době nemají žádnou
konkétní informaci (týká se převážně starších dějin, například za
husitství nebo za třicetileté války). Téměř každá lokalita byla v období
do roku 1848 součástí většího celku, panství. Bylo by proto vhodné pro
příklad uvést vývoj centra dominia a případně popsat i společné rysy
celého panství.
V případě, že se zpracovávají dějiny města, měl by být záběr regionu
širší než při psaní dějin vesnice. Je jasné, že např. osudy královského
města budou daleko více ovlivněny celozemským vývojem než dějiny
poddanského města nebo městečka.
Určitým problémem při psaní dějin obcí je i otázka, jak moc podrobný
by měl vzniklý text být. Je zřejmé, že by bylo čtenářsky nestravitelné,
aby publikace o menší vesnici s 500 obyvateli měla tolik stran, co má
příslušníků v obci. Při studiu látky do třicetileté války, možná dokonce
až do roku 1848, by měli autoři prozkoumat veškerý pramenný materiál.
To neznamená, že při zpracování veškerého dochovaného materiálu
Pomiędzy tradycją
a nowoczesno cią
David Papajík
Problémy regionální
historiografie v ČR
po roce 1989