Kronikarz a historyk Atuty i słabości regionalnej historiografii

Daleko lepší by ovšem bylo, aby takové publikace byly dány historikům
k lektorování ještě před vydáním. Zabránilo by se tím mnoha
zbytečným chybám.
Nelze souhlasit s často prezentovanou myšlenkou, že práce psané
archiváři a muzejníky (jinak řečeno školenými historiky) jsou méně
čtivé a zajímavé než práce vytvořené vlastivědnými nadšenci. Podle
těchto názorů píší čtivě a zajímavě vždy amatéři na rozdíl od „nudných“
profesionálů. Neškolený amatér klidně spojí nespojitelné, vyčte
z literatury, co se z ní ani vyčíst nedá, něco si přidá a doplní a text
opravdu může na laika působit zajímavěji než výklad odborníka. Měli
bychom si však uvědomit, že je to čtivost na úkor kvality. Připomeňme
si jen čtenářský úspěch publikací Petra Hory zvaných Toulky českou
minulostí, kdy novinář kompilací odborných knih přinesl pro veřejnost
vstřícné vylíčení dějin českých zemí. Bylo to ovšem za cenu mnoha
zjednodušení, polopravd, zmatečných informací a úsudků, které by si
školený odborník nikdy nedovolil. A vyjadřuji oprávněnou obavu, že
většina amatérů píšících dějiny obcí nedosahuje literární úrovně zmíněného
novináře. I profesionál je schopen napsat dějiny obce zajímavým
a poutavým způsobem a ani si přitom nemusí vymýšlet. Záleží na jeho
formulačních a vyjadřovacích schopnostech.
Poměrně velkým problémem je otázka, jak velký autorský kolektiv
by se měl podílet na sepsání dějin obce. Jsem zastáncem spíše menšího
počtu autorů než rozsáhlého kolektivu. Je chybou, aby dvousetstrán-
Pomiędzy tradycją
a nowoczesno cią
David Papajík
Problémy regionální
historiografie v ČR
po roce 1989