Kronikarz a historyk Atuty i słabości regionalnej historiografii

povolení k vydání svého textu. V druhém případě pak docházelo „k boji“
o jednotlivé pasáže textu, kdy autor rozhodně nebyl tím silnějším. Co
vím ze zkušenosti autorů, kteří své práce psali v tomto období, tak se
často jednalo i o určitý psychologický boj a záleželo na schopnosti autora,
aby schvalovací komisi jistým způsobem přesvědčil či překonal. Často
se používala určitá „lest“ na cenzory, kdy se do předkládaného textu
dalo několik málo pasáží, které byly jednoznačně ideologicky nepřijatelné
a autor ani neuvažoval, že je zveřejní. Autor tak předložil komisi
určitou návnadu, na kterou se cenzoři chytili. Čili zakázali takovéto již
pro ně dopředu nachystané pasáže a jiných méně do očí bijících pasáží
si již nepovšimli.
Tématem mého vystoupení ovšem není problematika regionálních
dějin před rokem 1989, ale až v období následujícím. Chtěl bych zdůraznit,
že v rámci regionálních dějin se ve svém vystoupení zaměřím
pouze na dějiny obcí a ponechávám stranou např. dějiny regionů, škol,
farních obvodů, závodů a firem, hasičských sborů, sokolských jednot
a dalších spolků a institucí.
Po roce 1989 nastal v Československu a poté v České republice velký
boom ve vydávání prací z regionálních dějin. Začalo vznikat až násobně
více děl na zmíněné téma než v dřívější době. Výše zmíněná premisa
nepochybně platí. Bohužel dnes neexistuje přesná databáze prací z regionálních
dějin, takže nejsme schopni přesně stanovit, kolik takových
prací v České republice ročně vychází.
Pomiędzy tradycją
a nowoczesno cią
David Papajík
Problémy regionální
historiografie v ČR
po roce 1989
0