Kronikarz a historyk Atuty i słabości regionalnej historiografii

skou smlouvu. Při přípravě vydání knihy by obdobně měla být sepsána
smlouva obce s nakladatelstvím, ve které by měl mít autor garantovanou
alespoň dvojí korekturu připravovaného textu. Vydávat knihu bez spolupráce
s nakladatelstvím se stalo v dnešní době bohužel módou, která
velmi škodí závěrečné grafické podobě díla.
Je správné, když autor po sepsání díla předá rukopis dějin obcí představitelům
místní samosprávy k nahlédnutí. Schválně neříkám, že ke
kontrole, protože k tomu nejsou starostové a radní pochopitelně disponováni.
Autor by se měl ovšem připravit na to, že představitelé obcí
budou chtít v textu určité změny. Je otázkou, zda tyto zásahy nazývat
cenzurou či nikoliv. Je opět na schopnosti toho kterého historika, aby si
svůj text před místními „znalci“ obhájil. Těžko bude moci autor do knihy
např. napsat, že jeden ze sponzorů publikace před rokem 1989 dělal
„nepěkné věci“. Pokud to přesto uvede, je zřejmé, že tyto údaje neprojdou
přes schvalování představitelů obcí. V žádném případě zde nenabádám
k falzifikaci dějin, pouze upozorňuji na problém, který může nastat.
Naopak nezastupitelnou úlohu mají místní představitelé při sbírání
materiálů pro obrazový doprovod knihy. Bez jejich aktivní spolupráce
většinou nelze sehnat větší množství např. dobových fotografií. Navíc
tímto způsobem může autor dosáhnout toho, že je jistým způsobem
vtáhne do přípravy knihy.
Jak „bojovat“ proti nekvalitním publikacím? Moc možností školený
historik v dané záležitosti nemá. Jedinou, i když chabou zbraní proti
Pomiędzy tradycją
a nowoczesno cią
David Papajík
Problémy regionální
historiografie v ČR
po roce 1989