Podpora zaměstnávání starších osob - Mature @ EU

Příloha IIIZaměstnavatelé nijak výrazně neupravují pracovní podmínky s ohledem naspecifické potřeby starších pracovníků. Možnosti kompenzovat pokles fyzické aktivitystarších pracovníků mají spíše velké společnosti, disponující vyšším počtem vhodnějšíchpracovních míst. Naopak, menší zaměstnavatelé tuto možnost nemají. Sníženífyzické aktivity starších pracovníků se spíše než v úpravě pracovních podmínek projevíčastěji ve snížení finančního ohodnocení nebo i rozvázání pracovního poměru.I přes zákonný zákaz věkové diskriminace musí tato věková skupina často čelitjejím projevům. Konkrétní důkazy o přímé diskriminaci lze získat jen velmi obtížně.Nepřímá diskriminace je ale naprosto zřejmá, problém však spočívá v nemožnostijejího postihu.Tlak na nucený odchod starších pracovníků je patrný zejména v situacíchrestrukturalizace podniku, kdy dochází k hromadnému snižování stavu pracovníků.Zaměstnavatelé zdůvodňují svoje jednání zejména neperspektivností a nižší výkonnostistarší pracovní síly. Zaměstnavatelé však častěji přistupují k propuštění staršíchzaměstnanců zejména proto, že v jejich případě lze k zmírnění negativních dopadůztráty zaměstnání využít možností finančního zabezpečení starších osob v podoběpředčasného či starobního důchodu nebo delší doby pobírání podpor v nezaměstnanostiči setrvání v evidenci úřadů práce do dosažení zákonného důchodového věku.Starší osoby v mnohem menší míře hledají východisko ze své nepříznivé situacev podobě zapojení do aktivit šedé ekonomiky. Vliv na tuto skutečnost má předevšímsvědomí starších lidí ohledně nesprávnosti a nezákonnosti takového jednání a jejichznalost negativních ekonomických dopadů ovlivňujících výši jejich budoucích důchodů.Starší osoby preferují jistotu zaměstnání na základě řádné pracovní smlouvy a kodchodu do šedé ekonomiky se rozhodují až po vyčerpání ostatních existujících řešení.Také zájem starších osob o částečné pracovní úvazky je poměrně malý.V období před odchodem do důchodu hraje značnou roli úroveň příjmů ovlivňujícíchvýši budoucího důchodu a starší osoby tak upřednostňují práci na plný úvazek.Zkrácená pracovní doba naopak představuje východisko pro osoby trpící zdravotnímiproblémy, které tak získávají možnost pokračovat v pracovní aktivitě. Svojí roliv ochotě k přijetí zaměstnání na kratší pracovní úvazek hraje i přístup k dalšímzdrojům příjmů (např. částečný invalidní důchod, starobní důchod, kapitálové příjmy,odstupné), a tudíž slabší existenční závislost osob na nižším příjmu z částečnéhozaměstnání. Současně ani na straně zaměstnavatelů není příliš velká ochota nabízettakto upravené pracovní úvazky, a to zejména z důvodů administrativní a ekonomickézátěže.Nejvýznamnější opatření aktivní politiky zaměstnanosti zaměřené na zvýšenízájmu zaměstnavatelů o starší uchazeče evidované na úřadech práce představujíveřejně prospěšné práce a vyhrazená společensky účelná pracovní místa. Finančnípříspěvky poskytované zaměstnavatelům představují silný motivační prvek k zvýšenínabídky pracovních míst pro rizikové skupiny na trhu práce.Podle vlastního hodnocení disponují úřady práce dostatkem nástrojů k podpořezaměstnanosti osob se zdravotním postižením. Hlavní problém řešení nezaměstnanostiosob se zdravotním postižením nespočívá ani tak v chybějících podpůrných nástrojích,ale v nedostatku výrobních programů vhodných pro zdravotně postižené. I v tomtopřípadě představuje pro zaměstnavatele nejsilnější motivační faktor finanční zvýhodněnív případě zaměstnání osob se zdravotním postižením. Zajištění účinnosti danéhoopatření však současně představuje pro úřady zvýšené nároky na kontrolu využíváníprostředků poskytnutých jednotlivým zaměstnavatelům.359