Kompletný zborník vo formáte PDF - Jazykovedný ústav Ľudovíta ...

III H 8. V posledně jmenovaném rukopise je dále obsažen Bechyňkův list bratřím
a mikulášencům a ve čtvrtém svazku Akt Jednoty bratrské (AB II R 1) je
zaznamenaný jeho dopis Krescencii Zmrzlíkové. Souhrn Bechyňkových textů
podává Pavel Spunar v soupisu Literární činnost utrakvistů doby poděbradské
a jagellonské (1978).
Rukopis IV H 45 je označován jako neuberský podle rodu Neuberků, v jejichž
majetku býval. V r. 1841 mu věnoval článek J. Jungmann (1842), v něm jej
datoval do 2. poloviny 16. století. F. M. Bartoš v Soupisu rukopisů Národního
musea (1926, str. 238) však jeho vznik položil do doby okolo r. 1500. Q. Hodura
(1960) ukázal, že text rukopisu vznikl na přelomu 15. a 16. století, na základě
zmínek o historických událostech v něm obsažených a v souladu s historickými
zmínkami o Bechyňkově smrti. Rok Bechyňkovy smrti totiž známe
z rukopisů K a M Starých letopisů českých, kde je zpráva nazvaná Konec života
kněze Jana Bechyňky léta 1507 (ed. Palacký, 1829, s. 516 – 518). J. Jungmann
ani Q. Hodura nevymezují žádný časový rozdíl mezi vznikem textu samotného
a vznikem dochovaného rukopisu, předpokládají tedy zřejmě, že jsou totožné.
Rukopis obsahuje deset náboženských rozprav, osm je napsaných formou
dopisů adresovaných konkrétním příjemcům. Formu dopisu nemá traktát Praga
mystica, desáté pojednání je napsané formou sporu personifikované chudoby
a bohatství.
J. Jungmann charakterizuje Bechyňkovu tvorbu mimo jiné následujícími
slovy: „Měl velikou sklonnost k mysticismu, a protož líbil se sobě v podobenstvích,
i se zvláštní způsobilostí a někdy s neočekávaným vtipem vysvětloval
pravdy křesťanské a mravní obrazem věcí hmotných, někdy arci ne bez prohřešení
se proti pravé chuti a krasocitu.“ (1842, s. 177). Tyto obrazy věcí hmotných
jsou tím, co nejnápadněji charakterizuje traktáty tohoto sborníku. Jednotlivé
traktáty obsahují kromě svého ústředního společenského a mravního tématu
celou linii četných obrazů, které hlavní téma vysvětlují, dokazují nebo ilustrují,
linii, která se vždy tematicky splétá kolem jedné oblasti lidské činnosti nebo
řemesla. Zdrojem podobenství, metaforických vyjádření a přirovnání jsou vždy
běžné věci a každodenní činnosti člověka. Oblast, ze které podobenství pramení,
je většinou vybrána na základě jednoduché asociace plynoucí buď z hlavního
tématu, nebo z nějaké jiné, často i vnější okolnosti souvisící s konkrétním
adresátem: bratru Benešovi, který se chystá vstoupit do stavu manželského, se
závažnost této instituce vykládá přirovnáními ke stavu tkalcovskému a výrobě
plátna, pánu Pešíkovi na otázku, jak lze dosáhnout pokoje mezi lidmi, rozdělenými
sociálním postavením i vírou, Bechyňka odpovídá obrazem matčina
upokojování dítěte prý proto, že jej pán Pešík prohlásil za dítě pro jeho nízký
věk. Paní Rybová je za své šplechtání se v rozkoších života napomínána podobenstvími
ryb a jejich chytání.
Poslední uvedená souvislost nás opravňuje soudit, že jméno paní Rybové
může být zcela fiktivní! Mohlo být zvoleno podle komparata přirovnání libovat
si v něčem jako ryba šplouchající se ve vodě. Naopak Pešík z Komárova
116