Kompletný zborník vo formáte PDF - Jazykovedný ústav Ľudovíta ...

Japonština má i odlišný způsob odpovědí na zápornou otázku, kdy na rozdíl
od češtiny (i např. angličtiny) se na ni nereaguje logicky. Například na otázku:
Nepůjdeš zítra do kina? Japonec odpoví: Ne, půjdu, nebo Ano, nepůjdu. V češtině
zní odpověď opačně: Ano, půjdu, Ne, nepůjdu. Japonské ano a ne je po
záporné otázce spíše souhlasem nebo nesouhlasem s obsahem otázky. Budeme-
-li se ptát kladně, odpoví Japonci stejně jako Češi. Odpověď na zápornou otázku
nás ale může překvapit, japonský žák či student odpoví velmi často nesprávně,
protože uvažuje japonsky.
Další odlišnost lze pozorovat v mluvené podobě při použití sloves přijít
a odejít. Například při telefonickém rozhovoru, kdy jeden komunikant je např.
v Bratislavě, druhý v Praze, dojde k opačnému použití těchto sloves. V češtině
vypadá výpověď takto: Přijedu do Bratislavy zítra, zatímco v japonštině by
zněla: Odjedu do Bratislavy zítra. V češtině se jakoby „přemisťujeme do místa,
kde je náš partner telefonického hovoru“, ale v japonštině „zůstáváme stále na
místě“, uvažujeme ze svého pohledu, nikoli z pohledu druhého komunikanta,
a proto japonský žák či student může mít s použitím těchto sloves problémy.
V případě, kdy jsou oba mluvčí na stejném místě, se japonské přijít a odejít
používá stejným způsobem jako v češtině.
V japonském jazyce jsou velmi propracované zdvořilostní fráze, jež jsou
užívány v daleko větší míře než kdekoliv na světě. Podle stupně zdvořilosti se
rozlišuje styl důvěrný, zdvořilý, uctivý a formální. Komunikace mluvčího
s druhou osobou se stává problematickou, pokud nesprávně odhadne postavení
osoby ve společenském měřítku a neupraví podle toho svou stavbu projevu.
Velkou výhodou oproti ostatním východoasijským žákům a studentům je
skutečnost, že Japonci nemají předsudky a tabuizovaná témata. Japonci přišli
do styku se západní kulturou teprve nedávno a nechali se jí silně ovlivnit. Problémy
v komunikaci neplynou většinou z odlišného kulturního zázemí, ale
spíše z rozdílného způsobu vyjadřování.
Učitel by měl být pečlivě připraven a vybaven i znalostmi o kultuře země,
z které žáci nebo studenti přicházejí, o jejích tradicích a zvycích, o jejím školském
systému.
Je třeba si uvědomit, že od devadesátých let dvacátého století začala čeština
fungovat jako multikulturní dorozumívací prostředek, což předpokládá nejen
lingvistický přístup k samotné řečové činnosti, pedagogickou a metodickou
průpravu, ale i zkoumání faktorů dalších, neméně důležitých pro formování
veškerých komunikačních kontaktů ve školním prostředí, a to kontaktu žák – učitel
i kontaktu žák – žák, neboť v osobnostech komunikantů se odráží i vliv sociálního,
teritoriálního i náboženského zakotvení, které se projevuje např. různými
normami chování a jednání, jež mohou v konečné fázi negativně ovlivnit
průběh školského dialogu i život ve školním kolektivu při formování majoritní
a minoritní skupiny.
Komunikační kompetence jako komplexního cíle jazykového vyučování je
možno dosáhnout jen za předpokladu, že výukový program bude odpovídat
498