Kompletný zborník vo formáte PDF - Jazykovedný ústav Ľudovíta ...

Sociokulturní aspekty při výuce češtiny jako cizího jazyka
Jaromíra Šindelářová
Katedra bohemistiky a slavistiky, Pedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelisty
Purkyně, Ústí nad Labem
Narůstající migrace obyvatelstva je skutečnost, která se v poslední době
stupňuje a postihuje stále více demokratických ekonomicky vyspělých států.
I Česká republika se stává zemí, kde se setkávají lidé různého původu, rasy,
náboženství a morálky. V souvislosti s tímto trendem se i v našich základních
a středních školách neustále zvyšuje počet žáků a studentů, pro něž čeština není
mateřským jazykem. Podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání působilo
v loňském roce jen v základním školství 12 279 cizinců, z toho 2 616 jich bylo
ze zemí EU. Proto je i při výuce češtiny jako cizího jazyka zapotřebí vycházet
z poznatků fenoménu zvaného multikulturalismus. Zahraniční zkušenosti ukazují,
že pouze respektování jeho principů může naučit žáky-cizince ovládat
mateřský jazyk země svého migračního cíle bez obtíží. Nejde ovšem jen o faktickou
znalost jazyka jako takového, neboť k dosažení úspěšné komunikace
nestačí produkovat gramaticky správné věty, nýbrž je nezbytné, aby mluvčí
vytvářel promluvy v závislosti na důležitých komunikačních faktorech a okolnostech,
které vyplývají z pojetí multikulturalismu, a omezíme-li se na školství,
tak z principů multikulturní výchovy a vzdělávání.
Multikulturalismus lze definovat jako sociální a politický proces vyvolaný
zvýšenými migrační pohyby obyvatelstva majícími za následek společné
soužití lidí odlišných životních návyků ve všech myslitelných směrech,
který využívá etnické, náboženské, kulturní a sociální diverzity jako potenciálu
pro celkovou prosperitu společnosti.
Každá jazyková komunikace probíhá vždy v konkrétním kulturním, společenském
i přírodním prostředí, přičemž se týká jedinců, jejichž počet neustále
narůstá, a nejrůznějších životních návyků. Každá jazyková komunikace by měla
být (v souladu ze základním principem multikulturalismu) prostředkem ke
zvyšování prosperity společně obývaného území.
Potřeba uplatnit multikulturní výchovu v českém vzdělávacím systému již
sama o sobě vyplývá z ústavní koncepce České republiky jako vlasti ,,rovnoprávných
svobodných občanů“ (Preambule Ústavy České republiky), jejichž: „Základní
práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka,
víry a náboženství, politického či jiného smýšlejí národního nebo sociálního původu,
příslušnosti k národnostní nebo etnické skupině, majetku, rodu nebo jiného
postavení“ (Listina základních práv a svobod, článek 3, odst. 1).
Multikulturní výchovou a vzděláváním se rozumí nově vzniklá studijní
disciplína, která se začala rozvíjet až koncem minulého století a jejímž cílem je
vytvořit rovné vzdělávací příležitosti pro žáky a studenty různých rasových,
etnických a společenských tříd a kulturních skupin.
489