Kompletný zborník vo formáte PDF - Jazykovedný ústav Ľudovíta ...

zující teologickou zvěst Písma (jak jej vnímal bratr Lukáš), ale jako prohřešek
vulgarizující biblický styl.
Své názory na jazyk a styl bible shrnuje Blahoslav ve své Gramatice české
(kolem 1570), která je ve své podstatě rozsáhlým komentářem k Náměšťské
mluvnici s četnými doplňky a zásadním dodatkem. Přestože Blahoslav mnohé
věci z Náměšťské mluvnice chválí a přejímá – především co se týče ortografie –
k jiným návrhům přistupuje značně kriticky. Ozývá se především tam, kde podle
něj dochází k ochuzování a vulgarizování jazyka (rozuměj jazyka biblického),
ostře se staví například proti snaze potlačit přechodníky či duálové koncovky
u číslovek dva, oba; u některých pravidel připouští množství výjimek omluvitelných
eufonií či rytmem. Tato snaha o zachování tradice biblického jazyka není
zdaleka jen důsledkem obecně konzervativnějších postojů jednoty bratrské, přestože
i s tímto vlivem je nutno počítat. Podle Vladimíra Kyase zde hraje hlavní roli
Blahoslavova vzdělanost a sčetlost, vědomí tradice a historické kontinuity, jeho
„jemný cit pro odlišování lidových prvků od spisovného jazyka“ (Kyas, 1997, s.
178). Blahoslavovy postřehy a názory tak nestojí pouze u počátků definování
určité vrstvy jazyka jako vrstvy reprezentativní, spisovné, ale zároveň jsou jistým
zárodkem popisu různých rovin jazyka, počátkem české stylistiky.
Blahoslavův překlad Nového zákona se pochopitelně nevrací k imperfektům
bratra Lukáše, ale citlivě a s respektem k úzu soudobého biblického jazyka,
reprezentovanému především Melantrichovou biblí, záměrně užívá některých
archaických prostředků. Například vysoký počet přechodníků využívá pro
formálně přesnější překlad řeckého textu i tam, kde je starší znění nemají,
v grafice důsledně rozlišuje měkké a tvrdé l, zavádí také psaní kroužkovaného
ů, a upozorňuje tak na jeho původní diftongovou podobu. Zároveň svůj text
rozhojňuje bohatými variantními čteními po stranách, kde se nejednou vyskytnou
synonyma „nižšího stylu“ převzatá z Optátova a Gzelova Nového testamentu.
Jejich umístění ve variantách a nikoli v hlavním textu zřetelně ukazuje
Blahoslavovu schopnost a zájem přesně odlišit stylotvorné prostředky.
Přijetí, kterého se Blahoslavovu Novému zákonu a následně celé Bibli kralické,
vycházející z jeho stylistických premis, dostalo, svědčí o tom, že se česká
biblická tradice v tomto pozoruhodném díle dočkala mimořádně šťastné aktualizace.
Pro mnohé současníky i následovníky se stala Bible kralická po všech
stránkách vzorovým textem, který zůstal inspirací i pro dobu pobělohorskou
a nakonec se stal základem kodifikace novodobé spisovné češtiny. Ponechme
stranou otázky o šťastné či nešťastné volbě Dobrovského – je nepochybné, že
v Bibli kralické získala česká biblická tradice svůj další „akceptovaný překlad“,
na který padla v době obrození úloha vzorového díla češtiny zcela logicky.
7. Závěr
Filologická díla inspirovaná biblickým textem nemizí ani v době barokní,
zkušenosti z práce na Svatováclavské bibli stojí například za Štejerovým Žáčkem
441