Kompletný zborník vo formáte PDF - Jazykovedný ústav Ľudovíta ...

Hauser, Přemysl: Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ, Díl 2., Brno: MU
1994.
Kvítková, Naděžda: Učebnice ČJ z hlediska jejich řídící funkce, In. Učební text
− jeho funkce, percepce a interpretace, Ed. Machová, Svatava. Praha: PedF UK 1996.
Novák, Karel: O vyučování jazyku českému na školách měšťanských (Metodické
poznámky). Praha: Unie 1906.
Nykl, Jaroslav: Zavádění nových učebnic. Škola měšťanská, r. 36, Praha 1934,
s. 562−564.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, VÚP, Praha 2005.
Veselá, Zdena: Kapitoly z literární pedagogiky. Brno: UJEP 1977.
Použité učebnice
Bojanovská, L.−Kohoutek, C.−Sedláková, H.: Kontrolní listy k Pracovnímu sešitu
Praktické mluvnice jazyka českého pro měšťanské školy (I., II., III.) 1937.
Bojanovská, L.−Kohoutek, C.−Sedláková, H.: Pracovní sešit I. (II., III.) k Praktické
mluvnici pro 1. (2., 3.) třídu (1934).
Hraba, A.−Ottová, H.−Tožička, B.: Cvičebnice jazyka českého pro jednoroční učebné
kurzy (4. třídy) při měšťanských školách. Praha: Komenium 1921.
Krausová, Zdeňka−Teršová, Renata: Český jazyk 6, Učebnice pro základní školy
a víceletá gymnázia, Fraus, Plzeň 2003.
Müller, Josef: Učebnice jazyka českého s cvičebnicí pro školy měšťanské (1.-3. díl),
Státní nakladatelství, 1918, 1920; další vydání: 1934, 1935, 1936.
Novák, Karel: Cvičebnice a mluvnice česká s naukou o slohu, Unie, Praha 1920.
Žofková, Ludmila− Tožička, Bohumil: Pracovní učebnice jazyka českého. Mateřídouška,
1., 2. a 3. díl; Státní nakladatelství, Praha 1933, 1935, 1936.
Analiza wybranych prefiksów werbalnych występujących
w szesnastowiecznym ewangeliarzu cyrylickim
Katarzyna Nowakowska
Instytut Języka Polskiego, Uniwersytet Mikołaja Kopernika, Toruń
Artykuł ten stanowi kontynuację wcześniej podjętych badań z dziedziny
słowotwórstwa. Wyniki przeprowadzonej analizy zaprezentowano częściowo
między innymi na konferencji słowackiej w Tajov’e w 2005 roku. Wykorzystany
materiał egzemplifikacyjny zaczerpnięto z cerkiewnosłowiańskiego rękopisu
sporządzonego w 2. poł. XVI wieku.
Zabytek pochodzi z Vosislivik. Taki bowiem toponim umieszczono zarówno
na stronie tytułowej, jak i na pierwszej karcie aprakosu. Jest to ewangeliarz
378