Kompletný zborník vo formáte PDF - Jazykovedný ústav Ľudovíta ...

ných, navíc vydaných v krátkém časovém rozmezí, mnoho společných rysů tyto
listiny nevykazují. Obě listiny jsou formulovány dost obecně a soustřeďují se na
ustavení poručníků, kteří mají s majetkem dále nakládat. Listina začíná intitulací,
tj. jménem a identifikací vydavatele (Já Petr ze Šternberka / Já Anna, někdy
paní urozeného pana Petra ze Šternberka), následuje promulgace – prohlášení
o záměru uvést ve známost svou vůli (dávám věděti všem, ktož tento list uzří,
uslyší nebo čísti bude / vyznávám tímto listem všem, ktož jej uzří, uslyší neb
čísti budú). V obšírnější naraci jsou udány konkrétní důvody, proč byla listina
pořízena (tak jakož jsem urozeným pánóm a bratřím svým milým, Petrovi z Kravař
a Marquartovi ze Šternberka své zbuoží všecko, což jeho v Moravě jmám, ve
dsky vložil; a oni, chtíc mně protiv tomu dosti učiniti, i učinili, dali mi list svój
s svými pečetmi a hospodskými a s jiných pánóv pečetí na svědomí, že s tím
zbuožím jmají učiniti všecko, což bych já rozkázal, až do toho, což by to zboží
stačiti mohlo, i také jakož jsem urozeným pánóm, Jindřichovi z Hradce a Zdeslavovi
z Šternberka, své zbuoží dal, což v Čechách jmám, pod túž úmluvú i pod
týmiž sliby, jehož toho také jich listy jmám, že mají s tím zbuožím učiniti mé
rozkázání, dokadž jeho stává / Tak jakož mi osvícená knížata, bratry i pány má
milostivá, markrabě Jošt, markrabě a pán Moravy, a markrabě Prokop, jeho
bratr, své povolení a listy s svými visutými pečetmi na svědomí dali, že mohu své
věno, jakož jmám na šternberském zbuoží ve dsky zemské vloženo, komuž chci
poručiti, odkázati i dáti). V obou zmiňovaných testamentech je tato část listiny
ve srovnání s pozdějšími dokumenty poměrně obsáhlá. Dispozice listiny, tedy
její vlastní obsahové jádro, opakuje znovu jméno vydavatele / zůstavitele dědictví
(protož já dřéveřečený Petr ze Šternberka / protož já Anna dřéveřečená), po
němž následuje vlastní právní akt – poslední vůle (dobrú pamětí a přítelských
radú a svých starších rozkazuji i přikazuji, aby ta všecka zbuoží má, kteráž od
buoha jmám, nebyla roztržena, jestliže by mne buoh neuchoval, než aby byla
úplně pohromadě ostavena, až by byli moji dluhové úplně splaceni, ti ježto přítelé
a jiní za mě stojí, a já jsem je také svědomě dlužen. A dotad, ač bych kterému
příteli co odkázal nebo kázal dáti, aby žádnému nebylo sstúpeno, také až by
bylo mé rozkázání vydáno mým liduom a mým služebníkuom, i také za mú duši,
což by se na koho došlo, a ten to dá, zaručí nebo zajistí, podle mých poručníkuov
vědění, ežto jim svú duši poručuji, ač by mne buoh neuchoval. Také chtě to
tak jmíti, ač bych nemohl přátel při sobě jmíti, a učinil které rozkázání další
listem s mú pečetí a svých starších služebníkuov, jednú nebo dvěma, aby to plnú
moc jmělo a držíno bylo, když by s těch poručníkuov mocí ten list vyšel, kterýmžto
svú duši porúčím / to jisté věno mé, jakž jmám na tom zbuoží šternberském ve
dsky zemské vloženo, dřéveřečenému panu Lackovi toho věna mého dřeveřečeného
uvěřuji, porúčeji, dávám i dala jsem mocí tohoto listu po mej smrti, se vším
panstvím, právem i příslušenstvím, jakož to věno dřéveřečené ve dskách jmám,
aby s tím dále dřéveřečený pan Lacek učinil mú vuoli, podlé mého rozkázání).
Součástí dispozice bývá také pasáž o ustanovení poručníků (A to vše, svrchupsanú
věc i mú duši, porúčím najprvé ženě sestře mé, a potom urozenému pánu, panu
51