Kompletný zborník vo formáte PDF - Jazykovedný ústav Ľudovíta ...

úpravami pravopisnými, přiblížila svůj text dobovému úzu, stala se velmi oblíbenou
a následující generace k ní vzhlížely s úctou ještě několik dalších staletí. 8
Zároveň však tyto zásahy vzbudily odpor konzervativnější části českého křesťanstva,
reprezentované především ranou jednotou bratrskou.
Z jejího středu vychází jako reakce roku 1518 konzervativní znění Nového
zákona Klaudyánova, opřené o třetí redakci, na němž je nejzásadnější jeho úvod.
Ten se ostře postavil proti „novotám“, které ve svém znění zavedly už první
tisky čtvrté redakce Bible pražská a Bible kutnohorská a především Bible benátská,
jejíž vyloučení imperfekt dle autora předmluvy vzdálilo biblický text od
pravověrného znění. Na tento bratrský tisk navazuje roku 1525 Lukášův Nový
zákon, který je novým a až otrocky věrným převodem vulgátního textu. V rozsáhlé
předmluvě autor překladu (snad bratr Lukáš) podrobně rozebírá, jaké
škody páchá vyloučení starého českého imperfekta ze soudobých biblických
tisků a přitom podává zajímavý lingvistický rozbor tohoto problému:
„...odkud tu smělost vzali, že v Benátkách imprimujíce Biblí v českém jazyku…to
slovo bieše proměnili v bylo neb v byl, a že to nemalá újma jest… Totiž
to slovo bieše jest věc času pominulého nedokonalého, ale to slovo bylo neb byl
jest věc toliko času pominulého a dokonalého, ale nenie pominulého a nedokonalého.
A ktož pak vykládá bieše v byl, proměnu náramnú bytu a bytnosti
činí…a křivdu i jistotě pravdy“ (podle Kyas, 1997, s. 135).
Překladatel tedy reflektuje zánik jedné z archaických morfologických forem
(která se už po desítky let užívala jen jako archaický biblismus) a chápe problém
náhrady imperfekta složeným préteritem především jako problém teologický
– mizí s ním jedna z informací o charakteru posvátného textu. Jeho překlad
tento nedostatek napravuje tím, že imperfektum opět užívá, a to dokonce v nejvyšší
frekvenci mezi všemi českými Novými zákony (sr. ibid., s. 136); Lukáš
klade imperfektum téměř mechanicky za všechna imperfekta latinská.
Velmi zajímavý je i Lukášův konzervativní přístup k způsobu biblického
překladu vůbec. Přestože se dovolává posvátnosti Jeronýmova kanonického
překladu, je jeho postoj na hony vzdálen postoji překladatele Vulgáty, když
odmítá nové humanistické latinské překlady stejně jako jazykové změny v soudobých
českých biblích. Novým českým tiskům vytýká především, že jejich
znění je „ne podle výkladu prostého slov latinských tak, jakž by v sobě v liteře
zněla, ale podlé rozumu a smyslu daného těm mnohým řečem“ (podle Kyas,
1997, s. 135), což jako by přímo protiřečilo Jeronýmovu sensum exprimere de
sensu. Lukáš svou premisu v překladu naplňuje co nejdoslovnějším zněním
včetně latinizujících vazeb.
V tradici českého biblického překladu se tak poprvé setkáváme s tendencí
výslovně archaizační. Lukášovi je nejbližší doslovná třetí redakce staročeského
překladu, cokoli po ní pokládá za pokažené ať už po stránce formy či obsahu,
8
Například autoři barokní Bible svatováclavské uvádějí Bibli benátskou jako jeden
ze svých vzorů (Kyas, 1997, s. 133).
438