Kompletný zborník vo formáte PDF - Jazykovedný ústav Ľudovíta ...

Zásahy, které se objevují v rukopisných opisech první verze staročeského
překladu v průběhu dalších padesáti let, jsou značně umírněné: především se
jedná o emendace zjevných opisovačských chyb, některých nesprávných znění
a jisté úpravy stylistické. Nic z toho si nežádá upozornění či obhajoby. Proto se
první reflexe práce s textem v české bibli dočkáme až po roce 1410. Tehdy
vznikla snad péči některého pražského univerzitního mistra rozsáhlá revize
staročeského biblického překladu, tzv. třetí redakce, která emendovala mnohá
chybná čtení, důkladně text zrevidovala a především nově a velmi přesně přeložila
velkou část Starého zákona.
Neznámý autor překladu si byl dobře vědom toho, že zasahuje do textu
zavedeného a všeobecně přijímaného. Zjevně inspirovaný Jeronýmem proto
doprovází tento překlad apologetickým textem, kde mimo jiné říká: „Když kde
nalezneš, ano umenšeno něco, ješto některé biblé mají, aneb přidáno, ješto
některé nemají, aneb slovo některé nalezneš proměněné, než jest v některých
biblích položeno: nechvátaj opravovati, leč se prvé ujistíš starú dobrú biblí. Neb
tato kniha psána jest z dobré staré bible latinské, ješto jie bylo tři sta let a dvadceti
a k tomu jest prvé byla opravována podle korektora, ješto slove oprávce
biblé“ (Bible nymburská, f. 365b).
Důležitá je však také jeho informace o ortograficko-fonetické stránce textu:
„...když nalezneš nad i krátké nabodeníčko, žeť má spěšně to slovo řečeno býti,
jako takto: město (rkp: mieſto), latíně civitas; a kde dlúhé takto í, žeť to slovo
s prodlúžením má řečeno býti, jako takto: miesto (rkp: míeſto), latíně locus.
Takéž i o jiných sloviech“ (ibid).
Tato slova jsou prvním dokladem filologické reflexe českého biblického
textu. Diakritická znaménka, užitá v biblích třetí redakce relativně důsledně, si
žádala osvětlení a „návod ke čtení“, zároveň bylo biblického textu užito jako
demonstrace tohoto nového sjednocujícího principu českého pravopisného
systému. Jak si ukážeme dále, není to naposledy. Podobné reflexe od tohoto
okamžiku doprovázejí většinu českých biblických převodů, které „tradiční“ text
buď výrazně pozměňují, nebo se staví k předcházející tradici přímo polemicky.
Popis jazyka užívaného v překladu se od několika zmínek v předmluvě či doslovu
nakonec rozroste v celé gramatické dílo.
4. Reflexe jazykového vývoje – Nové zákony Klaudyánův a Lukášův
Roku 1506 byla v italských Benátkách vytištěna tzv. Bible benátská, český
tisk vycházející ze znění tzv. čtvrté redakce staročeského biblického překladu.
Toto znění se víceméně opíralo o třetí redakci, ale došlo v něm k některým
důležitým pravopisným i tvaroslovným úpravám – zapisuje například diftong
au tam, kde mají předchozí bible ú, a především nahrazuje většinu aoristů složeným
préteritem.
Benátská bible šla v inovacích tvarosloví ještě dále – nahradila složenými
tvary i archaické imperfektum. Tímto zásahem, stejně jako dalšími šťastnými
437