Kompletný zborník vo formáte PDF - Jazykovedný ústav Ľudovíta ...

dochovaný záznam o historii těchto svazků, které je možné v Bibli nalézt, je tak
možné považovat až znak litoměřického biskupa Emanuela Arnošta z Valdštejna
(1716-1789; biskupem litoměřickým v letech 1759-1789), který oba svazky
získal odkazem kaplana od sv. Jindřicha v Praze Matyáše Kalivody. Emanuel
Arnošt z Valdštejna byl známý coby významný mecenáš a podporovatel umění,
který ve své biskupské rezidenci v Litoměřicích zřídil obsáhlou knihovnu obsahující
vedle této Bible mj. i kompletní soubor všech domácích biblických
tisků. Spolu s dalšími tituly pak oba svazky přešly do majetku litoměřického
arcibiskupství, kde již zůstaly až do dnešních dnů.
3. Závěr
Hlavním záměrem představeného průzkumu bylo popsat a charakterizovat
zásahy pozdějších upravovatelů do textu Bible litoměřicko-třeboňské. Tento
průzkum si vyžádal probíhající grantový projekt zaměřený na provedení komplexní
filologické analýzy těch knih z I. redakce staročeského překladu Bible,
které jí dosud nebyly podrobeny.
Rozpoznány byly dva hlavní zásahy do původního znění Bible litoměřicko-
-třeboňské. Starší z nich, úprava tzv. korektora, byla velmi výrazná. Jeho úpravy
byly prováděny jak přímo do textu, tak po okrajích stránek s patřičným odkazem
na místo, ke kterému se daná úprava vztahovala. Analýza naznačila, že
korektorovy úpravy měly mnohem blíže než k II. redakci, k níž byly tradičně
počítány, k redakci III., reprezentované v tomto průzkumu Biblí padeřovskou.
S touto Biblí korektora spojovala zejména snaha přiblížit se co nejvěrněji latinskému
originálu, třebaže jednotlivá řešení obou překladatelů byla v konkrétních
případech často odlišná.
Úpravy tzv. mladší ruky byly prokazatelně provedeny až po úpravách korektorových.
Přístup mladšího upravovatele byl mnohem citlivější k původnímu
textu. Do textu zásadně nevstupoval přímo, své doplňky buď nadepisoval nad
původní text, nebo uváděl na okraji s příslušnou značkou označující komentované
místo.
V obou případech se jednalo o osoby velmi erudované, zvlášť korektorovy
úpravy svědčily o rozsáhlých znalostech upravovatelových.
Korektor velmi pravděpodobně pracoval přímo s latinským textem. Konkrétní
verze Vulgáty, s níž pracoval, není jednoznačně určitelná, zcela nepochybně
se však jednalo o jiný exemplář, než s nímž pracoval překladatel I.
(a pravděpodobně i III.) biblické redakce.
Úpravy tzv. mladší ruky se ve většině případů omezily na drobné zásahy
jako doplnění chybějícího písmene apod.
Pro dokreslení osudů jednotlivých biblických svazků byly dále sledovány
i ostatní typy přípisků zaznamenané v Bibli. S jejich pomocí pak byly přiblíženy
další osudy jednotlivých částí této Bible.
473