Kompletný zborník vo formáte PDF - Jazykovedný ústav Ľudovíta ...

mocné poručníky a správce urozeného Hřka z Nebělov, švakra svého, a opatrné
Hynáčka a Janka, syny své, aby všichni třie společně a jednostajně toho jeho
rozkázánie spravovali, učinili a vedli, jakož jim toho doufá, ale Hřek, švakr jeho,
aby v domu Mikulášovu seděl a hospodářstvie spravoval a Mikuláška vedle sebe
choval a jeho k dobrému vedl a dobrým mravóm učil, jakož jemu toho mimo jiné
všecky doufá; kterýchžto poručníkuov nižádný člověk přívuzný ani ciezie (!)
v tomto poručenstvie nemá hyndrovati ani jim v tom kterak překážeti, ani kterého
zmatku činiti, než je při tom zuostaviti, což jim jest svěřil [1430, Strnad,
č. 304]).
Ke druhé skupině testamentů, jejichž společným znakem je vydavatel listiny
odlišný od zůstavitele dědictví, patří také některé dokumenty z prostředí
šlechtického. Vydavatelem několika z nich je jihočeský velmož Oldřich z Rožmberka,
potvrzující společně s dalšími šlechtici svým panošům jejich testamenty
místo zápisu do zemských desk, jež, jak se v listinách výslovně uvádí,
nejsou kvůli válečnému stavu otevřeny, a tedy se do nich nezapisuje (Kteréžto
vyznánie před námi proto sě stalo, neb jest v tu chvíli pro búři a pro nepokoj
v zemi ke dckám přístup nemohl býti; než když by dcky otevřeny byly a k nim
přístup mohl býti, že jest svrchupsaný Bušek to vyznánie a vzdánie nahořepsané
slíbil ženě své dckami učiniti a před úředníky podle běhu země této, ač jestliže
by jeho buoh neuchoval. Pakli by jeho buoh v té mieře neuchoval, tehdy aby
toto vyznánie tak mocno bylo, jakož by sě dckami stalo před úředníky [1432,
Rynešová, č. 208]).
Struktura dochovaných staročeských závětí se ustalovala postupně. Relativně
stabilnější formulář je utvořen v pozdějších městských testamentech z dvacátých
a třicátých let patnáctého století, zejména v listinách vydávaných městskou
radou (druhá skupina), v menší míře i v listinách vydávaných samostatně
jednotlivými měšťany (první skupina). O ustálenosti naopak ještě nemůžeme
mluvit u starších listin z prostředí šlechtického, jejich počet je však dost nízký
na to, aby umožňoval nějaké širší srovnání. Podoba testamentů zde pravděpodobně
ve větší míře závisela na jejich jednotlivých písařích, případně zadavatelích.
2
Prameny
Brandl, Vincenc (ed.): Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XI. - XIII.
Brno 1885 – 1897.
Dvorský, František (ed.): Staré písemné památky žen a dcer českých. Praha
1869.
Erben, Karel Jaromír (ed.): Výbor z literatury české, díl druhý. Od počátku XV. až
do konce XVI. století. Praha 1868.
2
Příspěvek vznikl v rámci Výzkumného centra vývoje staré a střední češtiny
– č. LC546.
55