Kompletný zborník vo formáte PDF - Jazykovedný ústav Ľudovíta ...

je historicky doložená osoba, příslušník starobylého katolického zemanského
rodu, který zemřel mezi lety 1470 a 1476 (Rejchrtová, 1991, s. 74). To ale
nevylučuje možnost, že promlouvání ke konkrétním osobám může být pouze
součástí fikce, že nejde o skutečné dopisy, že forma dopisů pro tato pojednání
je pouhá literární stylizace. Stavba jednotlivých textů zároveň odpovídá
obvyklé stavbě traktátů. Ukažme si její promyšlenost a přibližme si způsob,
jakým jsou trakáty psány, na pojednání o dvou sýrech, které má podobu žákovského
úkolu.
V úvodu tohoto traktátu, v exordiu, stylizovaném jako úvod dopisu knězi
Jakubovi, se vysvětluje důvod vzniku tohoto dílka a předkládá se téma, propositio:
Kněz Jakub, načeradský farář, prý poslal Bechyňkovi dva sýry, jeden
čerstvý, chutný a druhý zkažený a červy prolezlý, spolu se vzkazem, vyzývajícím
Bechyňku k napsání něčeho o smrtelných hříších a božích přikázáních.
Traktát je zakončený podpisem Kněz Jan od Svatého Apolináříše, discipulus
vester, Bechyňka tedy býval knězem u Svatého Apolináře a Jakub, farář z Načeradce,
byl jeho duchovním učitelem.
Bechyňka se představuje jako žák velmi rozverný, jak ukazuje například
žertovná poznámka: Kteréžto sejry s vzkazováním o psaní na přikázaní buoží
a na hříchy když sem srovnal, porozuměl sem, že ste mi ty sejry poslali, abych
je naučil vám mluviti, ješto je to nepodobnějí, nežli oslici Balamovu naučiti
mluviti (26r – 26v). Autor prý tedy pomlčí a nechá dále promlouvat sýry.
Ještě několikrát se pak v textu zmiňuje o tom, že slyší, jak sýry říkají toto ap.,
a toto opakování mu zároveň slouží ke kompozičnímu vymezování jednotlivých
částí.
Podobné hravé stylizace prostupují celý rukopis. Například dopis paní Rybové
je stylizovaný jako fiktivní rozhovor s ní: kazatel ji nejen oslovuje, ale také
si představuje její odpovědi. Do tohoto fiktivního dialogu vtahuje i samotného
Boha, když jej svými zvoláními s nářky prosí o pomoc při uvádění paní Rybové
na správnou cestu poctivého konání. V traktátu věnovaném bratru Benešovi
z Vilémova, který se chystá oženit, se zase jako mluvčí stylizuje do dvou vdov,
které jsou tak životné, že mají dokonce jména a vdovská příjmí po manželích,
a zdají se tedy být vybrány z autorova i adresátova společného okolí, aby mu
ze svého pohledu, svými ústy a na základě svých životních zkušeností vysvětlily
negativa a závažnost manželství.
Vraťme se však ke stavbě traktátu o dvou sýrech: v něm je jako výchozí
zvolena biblická citace z 10. kapitoly knihy Jób, v Bechyňkově podání: Rozpomeň
se, Pane, že jako mléko vydojil jsi mne a jako sejr jsi mě sýřil...Budu
li nemilostivý, běda mně, pak li spravedlivý, nepozdvihnu hlavy mé, nasycen
jsa trápení (26v). Výklad, který následuje, začíná otázkou: Člověk je stvořen
Bohem podobně jako je sýr vytvořen člověkem, když nás stvořil Bůh, je tedy
on vinen naší zkažeností? A odpovídá se na ni: Stejně jako sýr nemůže vzniknout
bez přidání smrdutého syřidla, tak člověk nemůže být počat bez poskvrnění
hříchem. Do sýra je třeba ale přidat i sůl, aby přemohla pach sy-
117