Kompletný zborník vo formáte PDF - Jazykovedný ústav Ľudovíta ...

Syntaktická cvičení v učebnicích českého jazyka
pro měšťanské školy (1918 − 1939)
Alena Novotná
Katedra českého jazyka a literatury, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Praha
1. Úvod
V meziválečném období poskytovala tříletá měšťanská škola (u některých
měšťanských škol existoval i čtvrtý ročník − tzv. jednoroční učební kurz) vzdělání
mládeži od 11 do 14 (resp. do 15 let). Měšťanská škola měla především ráz
praktický a jejím úkolem bylo připravovat žáky jak pro praktická povolání, tak
pro studium na vyšších odborných školách a učitelských ústavech.
Základní cíle vzdělávání měšťanské školy byly zakotveny v učebních osnovách,
pro sledované období z roku 1907 a 1932. V nich se odráží nejenom stav
školství dané doby, stav vědeckého poznání, ale i požadavky společnosti. Jak
již bylo řečeno, měšťanská škola měla připravovat žáky pro praktický život,
případně pro další odborné studium, proto byly i v učebních osnovách zakotveny
praktické cíle. Žáci měli zvládnout spisovný jazyk tak, aby se uměli vyjadřovat
správně slovem i písmem. Pod tlakem dobových názorů se připojoval
i požadavek na pěstování smyslu pro jazykovou krásu a čistotu.
Meziválečné učební osnovy předkládaly učivo pouze ve stručné podobě,
záleželo na konkrétní měšťanské škole, jak si učivo rozpracuje. Nicméně je
patrné, že významné bylo právě syntaktické učivo, jemuž byla věnována pozornost
ve všech ročnících. Žáci měli být poučeni o větě jednoduché a jejích členech,
o souvětí, o druzích vedlejších vět, o interpunkci. Z učebních osnov vyplývá,
že důraz byl kladen na rozbor věty, tedy na analytický přístup. Zkoumání legislativních
dokumentů ukazuje pouze ideální představu, jak mělo vyučování
syntaxi vypadat (Hauser, 1969, s. 15), teprve analýzou učebnic českého jazyka
a především školních výročních zpráv, žákovských sešitů či učitelských příprav
lze zjistit, zda byl obsah učiva dodržován.
Důraz na praktičnost, propojenost s každodenním životem a zároveň i výchova
k občanství a vlastenectví se výrazně promítly do učebnic českého jazyka.
Meziválečné učebnice českého jazyka byly ovlivněny také vyučovacími
zásadami a učebními metodami reformní pedagogiky. Vycházelo se především
z toho, že „zdrojem žákova poznání je jeho vlastní zkušenost.“ (Veselá, 1992,
s. 83). Důraz byl proto kladen na metody objevování poznatků řešením problémů,
na studium odborné literatury apod. Zdůrazňovalo se podporování žáků
v aktivitě, originalitě, samostatnosti. Velkou roli hrálo především samoučení.
Akcent byl kladen na přiměřenost rozsahu učebnice (v soudobé odborné literatuře
se navrhovalo rozdělení učiva na nejmenší povinnou látku pro všechny žáky
− tzv. minimum − a na střední a největší rozsah − tzv. maximum − pro pokro-
372