Kompletný zborník vo formáte PDF - Jazykovedný ústav Ľudovíta ...

Překladů polemických je mnohem více. Jejich vznik je motivován potřebou
nového, lepšího biblického překladu v daném jazyce či důkladnou revizí toho
stávajícího. Důvodem je nespokojenost překladatelů (a obvykle také jisté části
čtenářstva) s dostupnou podobou Písma, kterou z nějakého důvodu pokládají za
převod chybný, nedokonalý či zastaralý, převod nehodný Božího slova a omezující,
či dokonce snižující jeho moc a svatost. Polemický překlad obvykle není
přijat všemi a bez výhrad, vzbuzuje vášně a diskuze, reakcí na něj může být
dokonce i další polemický překlad. Paradoxně se však časem, po vybojování
všech bitev a ochladnutí vášní, může stát nakonec i překladem kanonickým.
Prototypem takového překladu je Vulgáta. Jeronýmův překlad z přelomu 4.
a 5. století započal jako revize dosavadních latinských novozákonních textů
a pokračoval novým překladem Starého zákona, který se odpoutal od Septuaginty,
do té doby široce používané, a vycházel přímo z hebrejských masoretských
pramenů. Základním motivem pro toto dílo bylo opravit chyby stávajících
převodů a nabídnout široké křesťanské obci text, který bude biblické knihy
tlumočit co možná nejvěrněji. Dílo neušlo kritickým reakcím současníků, typickému
doprovodnému jevu polemického překladu.
1.2 Polemický překlad a jeho filologická reflexe
Polemický překlad nezřídka doprovází text samotného překladatele, který
reflektuje jeho přístup k jazyku a metodu jeho překládání. Důvody pro sepisování
těchto prací byly často dvojí:
1. Apologetický: Každý překladatel bible stál před problémem překladu díla
velmi dobře známého a hluboce zažitého po stránce formální i obsahové – ať
už v jazyce výchozím, či v předchozí verzi překladu do jazyka cílového. Protože
hodlal svým dílem z nějakého důvodu tento zavedený pořádek narušit, musel
očekávat, že se setká s kritikou těch, kdo byli zvyklí na verzi dřívější. Mnohdy
takoví kritici neváhali obvinit překladatele z hereze nikoli proto, že jisté místo
přeložil chybně, ale především proto, že je přeložil jinak, než bylo až doposud
zvykem. 6 Překladatel měl tedy za nutné objasnit a obhájit změny, které přinesla
verze nová, vysvětlit důvody pro svá překladatelská řešení i pro výběr jazykových
prostředků, které ve svém překladu použil.
2. Filologický: Posvátnost kanonického textu a nutnost jeho co nejpřesnějšího
převodu do cílového jazyka si přímo žádala filologické prozkoumání
a pečlivé promýšlení možných přístupů k překladu. Překladatel díky své minuciózní
práci s jazykem výchozím i cílovým často došel k pozoruhodným poznatkům
o charakteru a specifikách cílového jazyka a rozhodl se je v nějaké
podobě zprostředkovat i ostatním.
6
Srovnejme slova předmluvy sv. Jeronýma k překladu Nového zákona: „Kdo jest,
ať učený nebo neučený, kdo by, až vezme tuto knihu do ruky a objeví, že to, co v ní čte,
neodpovídá, tomu, čemu je zvyklý, nepozvedl ihned svého hlasu a nenazval mne svatokrádežným
padělatelem, že jsem se odvážil něco přidávat ke starodávným knihám a činiti
v nich změny a opravy?“ (Překlad převzat z Nida, 1970, s. 53.)
434