Ceska-kucharka_Fialova

Stolování
Řekneme-li, že se stolu sklízejí nádobí odrostlejší děti, neznamená to, že vstanou
a překotně sklízejí stůl. Takový zmatek by byl nesprávný. Je-li v rodině více dětí, určí
matka, který týden má které „službu“, to znamená prostření stolu, obstarání a nalití
nápojů a sklízení nádobí.
Chování u stolu
U stolu sedíme zpříma, obě ruce jsou v místech za zápěstím opřeny o desku stolu, lokty
těsně u trupu, nikoli zeširoka. Před započetím jídla si položíme na klín ubrousek
přeložený vpůli. Není vhodné jej zasunovat za límec.
Jíme nehlučně, bez mlaskání a cinkání příbory, polévku nesrkáme. Do úst vkládáme
malá sousta a další sousto vkládáme do úst až po spolknutí prvého. Nemluvíme
s plnými ústy. Jídla si dáme na talíř jen tolik, kolik sníme. Není slušné nechávat zbytky.
Chutná-li nám jídlo, požádáme o přídavek. Dnešní hostitelka zbytečně nepobízí
a do jídla nenutí. Požádá-li host o přídavek, je tím polichocena. K dobrému stolování
patří i klidná pohoda, proto jíme raději bez mnohde tak nezbytné zvukové kulisy. U rodinného
stolu nevyřizujeme rodinné spory, ani nekáráme děti pro zanedbání některých
povinností. Neopomineme jim ale vytknout chyby stolování. Je samozřejmé, že
rodiče jsou dětem příkladem. Otec nemůže při jídle číst noviny, nebo svému výkladu
dodávat zvláštní důraz šermováním příborem. Nebude si z dlouhé chvíle hrát s párátky
nebo si jimi čistit nehty, protože by se mohlo stát, že totéž udělá jeho dítě jednou
v restauraci. Děti mají sklon k napodobování, toho si musí být rodiče vědomi.
Děti u stolu
Chceme z našich dětí vychovat kulturní a dobře vychované lidi, proto musíme i u
nich začít s výchovou správného stolování co nejdříve. Jakmile je batole schopné
samo držet lžičku, bereme je posazené ve vysoké židli ke společnému stolování, protože
právě v tomto období můžeme správně a nenásilně využít právě onu u dětí vyso-
811