Ceska-kucharka_Fialova

dávají tělu energii, účastní se však na výstavbě a údržbě tělesných tkání, jejichž činnost
zabezpečují, mnohé jsou součástí bílkovin, složených tuků, různých hormonů
nebo enzymů. Ze stavebních nerostných látek je důležitý hlavně vápník a fosfor. Na
nich i na jejich správném vzájemném poměru v potravě (obvykle 1 : 1,5) záleží tvorba
a údržba kostí i zubů (jinak vápník se uplatňuje významně při svalových stazích
a při srážlivosti krve).
Hlavním zdrojem využitelného vápníku je především mléko (v nejrůznější podobě),
tvaroh a přírodní sýry. K jeho vstřebání ve střevě je nutná přítomnost účinného
vitamínu D. Fosforu máme obvykle v běžné stravě dostatek; jeho zdroj i jsou opět
mléko a mléčné výrobky, vejce, maso nebo luštěniny. Neméně významné je i železo,
jehož je třeba hlavně na stavbu krevního barviva. Vstřebávání železa podporuje vitamín
C. Jako zdroj železa se uplatňuje maso, krev a výrobky z krve, vnitřnosti (zejména
játra a slezina), žloutky, listová zelenina (především špenát), rajčata, luštěniny,
ovesné vločky nebo i brambory. Hořčík se nachází spolu s vápníkem a fosforem převážně
v kostech a má zvláštní význam pro srdečně cévní a zejména pak nervovou činnost;
zvlášť hojně ho obsahuje sója i domácí luštěniny, dosti rybí maso, různé druhy
zeleniny a ovoce, také sýry a běžné maso. Zinek napomáhá hojení ran a zlomenin
i ukládání vápníku do kostí. Je důležitou součástí inzulínu (hormonu slinivky břišní)
a různých enzymů. Člověk ho získává z vnitřností, luštěnin nebo zeleniny. Fluór
je stavební součástí zubní skloviny. Jeho hlavním zdrojem je pitná voda, která se
může při jeho menším obsahu i uměle fluoridovat (dává se 1 mg fluóru na 1 litr vody
v podobě fluoridu sodného), čímž se značně snižuje výskyt zubního kazu hlavně
u dětí a mládeže. Jódu potřebujeme mít v potravě jen stopy, je však nutný pro činnost
štítné žlázy. Se zřetelem na jeho poměrný nedostatek v našich potravinách a ve vodě
obohacuje se jím uměle kuchyňská sůl (jodidovaná sůl s 25 mg jodidu draselného na
1 kg). Jinak jsou dobrým zdrojem jódu mořské ryby nebo rybí tuk.
Ze zásaditých prvků je nutný draslík pro četné biochemické pochody v našem těle
a zvláště pak pro funkci srdečního svalu. Je obsažen v hojné míře v zelenině, ovoci,
bramborách, obilninách a luštěninách. V naší sestavě stravy není dostatečnou měrou
zastoupen sodík, proto ho musíme do ní přidávat v podobě kuchyňské soli, což je
chemicky chlorid sodný. Jeho normální denní dávka se udává pro dospělého člověka
hodnotou okolo 5 g. Obvykle však přijímáme větší množství. Nadměrné solení vede
k nezdravé žízni, snadno si na ně člověk zvyká a nepříznivě se uplatňuje při zvýšeném
krevním tlaku. Vyšší dávky kuchyňské soli jsou zdůvodněny jen u pracujících v horkých
provozech, těžce tělesně pracujících, cvičenců provádějících namáhavé cviky
nebo v prevenci úpalu za velikých letních veder.
Voda umožňuje v našem těle přeměnu látek a energie, usnadňuje vstřebávání živin
i zase vylučování nepotřebných látek z těla. Odpařování vody se uplatňuje při řízení
tělesné teploty ochlazováním těla. Dospělý člověk potřebuje denně 2 až 3 litry vody,
836