Ceska-kucharka_Fialova

ozeného nebo umělého („horského“) slunce a v ledvinách i játrech přeměňujeme do
nejúčinnější podoby.
Vitamín E (tokoferoly) je přirozeným antioxidantem tuků, zabraňuje okysličování
nenasycených mastných kyselin (též linolové) a vitamínů A i C a je významným
pro svalovou i nervovou činnost. Pro běžnou výživu jsou jeho nejdůležitějšími zdroji
čerstvá zelenina včetně salátů a hlavně pak rostlinné oleje, dosti je ho i ve vnitřnostech
(játrech a srdečním svalu), ve žloutku a též v kosterní svalovině. Jinak vitamín E
snižuje také nežádoucí vyšší hladinu cholesterolu v krvi.
Vitamín C chrání nás před kdysi velmi obávanými kurdějemi. Jeho mírný
nedostatek ke konci zimy a na počátku jara může způsobovat krvácení z dásní, pokles
odolnosti, snadnou únavnost nebo i duševní skleslost. Odpovídající dávky vitamínu
C zlepšují tělesnou i duševní výkonnost člověka, odolnost vůči nákazám, zejména
dýchacího ústrojí a zvláště virovými, a mají příznivý vliv na krvetvorbu. Jinak
stupňuje tento vitamín odbourávání cholesterolu v těle, čímž se uplatňuje i v prevenci
arterosklérózy. Je velmi choulostivý na různé kulinární zásahy (na vyluhování vodou,
okysličování, zahřívání i na sluneční záření). Jeho hlavním zdrojem v naší stravě je
zelenina, brambory a ovoce (hlavně v syrové podobě). Velmi význačným pramenem
vitamínu C jsou zelené a rajčatové papriky, rozmanité zelené natě a křen. Dobrými
zdroji jsou i květák, růžičková a hlávková kapusta, zelí červené, bílé i kysané, zvláště
za syrova. Dosti ho má chřest, brukev, zelený hrášek, ředkvičky a zeleninové košťály.
Pór, špenát a hlávkový salát mají také menší množství vitamínu C. Okurky a cibule
(s výjimkou natě, která je tímto vitamínem bohatá) a mrkev jsou jím poměrně chudé.
Brambory nejsou vitamínem C nijak zvlášť bohaté, ale mohou se dobře uplatnit především
v prvé polovině zimního období, poněvadž je konzumujeme v relativně větším
množství a také poměrně pravidelně. V bramborové hlíze je vitamín C nashromážděn
hlavně v oblasti tzv. Kambiálního kruhu, odkud vlastně hlíza roste. Ovoce má v průměru
nižší obsah vitamínu c než zelenina. Nápadně vysoký obsah mají šípky a černý
rybíz. Dobrým pramenem jsou i jahody (lesní a zahradní) a všechno naše ostatní
bobulové ovoce. Peckovité ovoce je vitamínem C chudší. Naše jaderné ovoce (jablka,
hrušky) obsahuje v dužině jen málo vitamínu C, zato jablečná slupka jejím bohatá.
Všechny citrusové plody, se mohou zvlášť významně uplatnit v zimním a jarním
období. Z živočišných potravin mají dosti vitamínu C jedině vnitřnosti, a to i rybí,
a některé druhy medu, např. modřínový.
Vitamínů skupiny B je celá řada. Některé z nich podmiňují správný vývoj a dobrý
stav nervové soustavy, chrání před únavou, skleslostí a záněty nervů, jiné zase před
chorobami kůže, sliznic, srdeční slabostí i nechutenstvím a další se uplatňují při krvetvorbě.
Z hlediska účelné sestavy a přípravy stravy jsou z nich významné vitamín B 1
(thiamin, aneurin) a vitamín B 2
(riboflavin, laktoflavin). Kromě vitamínu b 1
jsou
všechny relativně odolné vůči zahřívání, všechny pak pro svoji snadnou rozpustnost
838