Ceska-kucharka_Fialova

Slovo lékaře
Zvláštní pozornost kromě zmrazených poživatin, otevřených konzerv v plechu
(tyto raději po otevření ihned spotřebujeme a ty s kyselým obsahem ke krátkému
uskladnění v chladničce přendáme do porcelánových nebo skleněných nádob),
koupeného mletého masa, různých salátů především s majonézou, masových
a rybích polotovarů nebo výrobků z krve či choulostivých pomazánek věnujeme
v domácnostech úschově chleba a pečiva. Zásadní prevence zbytečných a ve
svém celku ekonomicky závažných ztrát těchto poživatin spočívá v nákupu jejich
přiměřeného a v krátké době konzumovatelného množství i rovněž ve vhodném
skladování. Vlhko, teplo a nevětraný prostor jsou dobrými podmínkami pro rozvoj
plísní, naproti tomu zase příliš suché a přitom teplé prostředí způsobí jejich
rychlé vysychání (stárnutí). Proto chléb (obdobně i pečivo) ukládáme na krátkou
dobu do čisté utěrky nebo v ní ještě do zvláštní plechové či z plastické hmoty zhotovené
schránky (zvané chlebovky), kde při nepříliš vysoké teplotě a nízké vlhkosti
je konzumovatelný i 3 až 4 dny po upečení. Na krátkou dobu můžeme ho uložit
i do polyetylénových sáčků. Jinak obě tyto poživatiny, zejména po delší úschově
ve vlhku a teplu (případně přitom i v neprodyšných obalech) snadno zplesnivějí
a vedou pak ve svém souhrnu k závažným a zbytečným odpadům, které se již
nedají účelně zužitkovat.
9. Při vlastní přípravě stravy volíme rozmanitý způsob kuchařské (kulinární) úpravy,
snažíme se neopakovat týž druh pokrmu nebo tutéž sestavu aspoň 14 dní
a věnujeme péči dobrým smyslovým vlastnostem, připravovaného pokrmu.
Vzhled pokrmů má být příjemný a barva i hutnost jednotlivých složek (chodů)
pestrá a střídavá. Totéž platí o tvaru úpravy i druhu použité potraviny. Nevhodné
jsou pokrmy nebo sestavy denních jídel stereotypně se opakující v určité dny.
Při kulinární úpravě stravy se snažíme zachovat ve zpracovávaných potravinách
především přirozené a tepelným procesem či jinými zásahy (např. Nakládáním)
vznikající chuťové a aromatické látky. Pochutin (hlavně běžného koření,
octa, kuchyňské soli a dochucovacích prostředků připravených potravinářským
průmyslem) vy užíváme účel ně, jen abychom zvýraznili chuť a vůni, a tak, aby
pokrmy neměly stále stejné smyslové (organoleptické) vlastnosti. V některých
domácnostech i zařízeních společného stravování se užívá s úspěchem a dobrým
odrazem u strávníků samých i koření kdysi používaného našimi předky a v současné
době opomíjeného, jako je např. Yzop, bazalka, saturejka, libeček, šalvěj,
dobromysl, meduňka, kerblík nebo máta. Propůjčují totiž pokrmům nové nebo
málo známé smyslové vjemy a neprojevují se tak razantně na sliznici našeho trávicího
ústrojí jako tradiční dovážené „ostré“ koření. Jinak ovšem solíme a kořeníme
obecně mírně, spíše jdeme něco pod průměr (ovšem vždy při zachování smyslové
charakteristiky příslušného pokrmu), abychom dali možnost strávníkovi při-
845